Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2941/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2941.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Geschäftsnummer III.ÚS 2941/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., primarily due to formal defects. Although the complainant claimed lawyer representation, the court found the complaint was drafted by the company itself without an accepted power of attorney. The court ruled that since the complainant had been repeatedly informed of these requirements in prior proceedings, further warnings would be ineffective and violate procedural time limits.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 30 odst. 1; § 41 písm. b): A constitutional complaint must be drafted by a lawyer and accompanied by a power of attorney; failure to meet these mandatory requirements, especially when the party has been previously informed, warrants dismissal without oral hearing.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint formalities power of attorney requirement procedural time limits dismissal without hearing

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court, § 30 odst. 1
Law on the Constitutional Court, § 41 písm. b)
Law on the Constitutional Court, § 72 odst. 3, 4 a 5
Law on the Constitutional Court, § 43 odst. 1 písm. a)

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011 č. j. 22 Co 516/2010-87 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 8. 2010 č. j. 8 C 441/2009-43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem ze dne 30. 9. 2011, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, a to pro porušení celé řady základních práv a svobod.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ve svém podání sice uvedla, že je zastoupena Mgr. J. Š., advokátem, plná moc tohoto advokáta k návrhu byla přiložena, nebyla však akceptována uvedeným advokátem, a především návrh samotný byl sepsán přímo stěžovatelkou.

Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým či právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v § 72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Z mnoha řízení, jichž se stěžovatelka a její jednatel a společník Ing. P. Ch. (jako fyzická osoba) u Ústavního soudu účastnili, plyne, že stěžovatelka byla Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučována. Byla-li tedy opakovaně a dostatečně informována o tom, že je mj. nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který by stěžovatelku zastupoval, musela si být rovněž již v okamžiku podání nyní posuzované ústavní stížnosti vědoma zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti takového návrhu. Současně bylo stěžovatelce známo výše prezentované stanovisko, takže si musela být vědoma rovněž toho, že její ústavní stížnost může být bez dalšího odmítnuta (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2011

sp. zn. III. ÚS 3643/10

).

Za dané situace, kdy lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, nezbylo mu, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu