Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 588/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.588.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies regarding court fees.

Geschäftsnummer III.ÚS 588/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against a city court's order to pay court fees. The applicant argued the fee calculation was unconstitutional, but the court held that the initial fee notice is not a final decision subject to constitutional review. The court ruled that the applicant failed to exhaust available procedural remedies, specifically the appeal against the fee decision and the suspension of proceedings, which are required before seeking constitutional protection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies, including appeals and suspension of proceedings, before seeking constitutional protection.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility non-exhaustion of remedies court fees procedural law subsidiarity principle final decision requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 6 odst. 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
§ 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele LI - MU s. r. o., se sídlem v Praze 1, Lannova 2061/8, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 917/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013 č. j. 10 Af 4/2013-151, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným usnesením vyzval Městský soud v Praze stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve výši celkem 80 000 Kč [dle § 6 odst. 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o soudních poplatcích"), a dle položky 18 bod 2 písm. a) a položky 20 Sazebníku soudních poplatků]. Stěžovatel oponuje způsobu, kterým soud výši soudního poplatku sestavil, jenž je podle jeho názoru "nejen disproporční, ale také protiústavní".

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Nepřípustná je ústavní stížnost - coby důsledek uplatněného principu subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) - jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to jak prostředky opravné tak i jiné, s nimiž je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti, vydaném v soudním řízení. V nálezu

sp. zn. I. ÚS 664/03

ze dne 16. 3. 2006 (N 56/40 SbNU 547) dovodil, že v případě nevyhovění výzvě k zaplacení soudního poplatku je možno ústavní stížnost podat teprve proti rozhodnutí o opravném prostředku proti následnému usnesení o zastavení řízení; i v případě, že účastník soudní poplatek přes svůj nesouhlas zaplatí a řízení zastaveno není, právní řád poskytuje procesní prostředek, jímž může dosáhnout změny či zrušení případně nesprávného rozhodnutí o poplatkové povinnosti (viz § 12 zákona o soudních poplatcích), a který je nezbytné vyčerpat.

K tomu se dodává, že usnesení vyzývající stěžovatele k zaplacení soudního poplatku samo o sobě není způsobilé zasáhnout do jeho sféry základních práv a svobod (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1929/10

ze dne 27. 10. 2011) a není konečným rozhodnutím v řízení, proti němuž by bylo možno brojit ústavní stížností. Takovými rozhodnutími jsou právě ta, jež byla výše předznačena (srov. usnesení

sp. zn. III. ÚS 809/08

ze dne 5. 5. 2008, zn.

II. ÚS 2104/08

ze dne 28. 11. 2008,

sp. zn. IV. ÚS 887/07

ze dne 10. 5. 2007, usnesení

sp. zn. II. ÚS 1259/08

ze dne 16. 7. 2008,

sp. zn. II. ÚS 2349/10

ze dne 7. 9. 2010,

sp. zn. III. ÚS 581/11

ze dne 10. 3. 2011, či usnesení

sp. zn. II. ÚS 1216/12

ze dne 17. 4. 2012).

Ústavní stížnost je tudíž namístě posoudit jako nepřípustnou; z ústavní stížnosti se ani nepodává, že by se stěžovatel již vydal jednou z výše vytýčených cest a dosáhl konečného rozhodnutí (v poplatkové "věci"), které by bylo Ústavním soudem věcně přezkoumatelné.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Zaznamenává se, že zcela shodně rozhodl Ústavní soud usnesením

sp. zn. III. ÚS 4265/12

ze dne 19. prosince 2012.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj