Constitutional Court dismisses constitutional complaint against criminal court verdicts for apparent lack of merit. The court rejects claims regarding evidence evaluation and intent. The decision upholds the lower courts' reasoning as logical and consistent with evidence.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that the courts failed to prove her intent for fraud and ignored a requested economic expert opinion, violating fair trial principles. The court rejected these claims, finding the lower courts' reasoning logical, consistent, and fully supported by the evidence presented.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when the lower courts' decisions are logically coherent, factually sound, and consistent with the evidence without violating fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky P. Ch., zastoupené JUDr. Vítem Širokým, advokátem se sídlem U Nikolajky 5, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2012 sp. zn. 9 To 16/2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2011 sp. zn. 2 T 42/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jejích ústavně zaručených základních práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelka na podporu tohoto tvrzení vyslovila v návrhu blíže rozvedené přesvědčení, dle něhož obecné soudy nerespektovaly obsah ustanovení § 2 odst. 1, 5 a 6 trestního řádu potud, že v předmětné trestní věci hodnotily důkazy v její neprospěch, opomenuly provést navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomiky a především neprokázaly její úmyslné zavinění, požadované zákonem z pohledu kvalifikace podvodného jednání. Nastolený důkazní stav dle stěžovatelky připouští i možnost odlišných, v její prospěch vyznívajících alternativních závěrů, a proto nemělo dojít k hodnocení důkazů v její neprospěch. Tyto své vývody uzavřela stěžovatelka konstatováním, že obecné soudy takto rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a nedostály kautelám plynoucím z práva na spravedlivý proces.
V důsledku těchto v návrhu podrobněji vymezených námitek se posléze stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí jsou přiléhavým, logicky soudržným a věcně přesvědčivým způsobem odůvodněna, přičemž odvolací soud nadto úvahy směřující k vyvození nepřímého úmyslu stěžovatelky pregnantně a vyčerpávajícím způsobem precizoval. Na obsah odůvodnění obecných soudů ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace takto postačí, jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Toto hodnocení se nevymyká argumentačnímu prostoru vymezenému provedenými důkazy a extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy, který konečně netvrdí ani stěžovatelka, mu vytýkat nelze (srov. nálezy
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
a další, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz).
Ohledně námitky neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomiky Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a akceptovatelným způsobem vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu stěžovatelky nevyhověl (s. 12 rozsudku), a to zcela v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 733/01
,
III. ÚS 569/03
,
IV. ÚS 570/03
,
II. ÚS 418/03
).
Vzhledem k tomu, že obecné soudy bez důvodných pochybností dospěly k přesvědčení o vině stěžovatelky, neměly důvod postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, jak stěžovatelka namítá.
Pro uvedené byla ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu