Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3195/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3195.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as unconstitutional review cannot re-evaluate evidence assessment by lower courts.

Geschäftsnummer I.ÚS 3195/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that courts improperly evaluated evidence regarding home searches, fingerprint identification, and drug manipulation, claiming violations of fundamental rights. The court held that constitutional review is limited to checking for extreme excesses in reasoning and cannot re-evaluate the factual assessment of evidence made by ordinary courts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional review cannot re-evaluate the factual assessment of evidence by ordinary courts unless extreme excesses in reasoning are found.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional review limits evidence assessment criminal procedure fundamental rights extreme excesses lower court rulings procedural due process

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod
1, čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2, 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.
čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, čl.
čl. 81 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
čl. 91 Ústavy ČR
90, čl. 91 Ústavy ČR], postačí za této situace shrnout, že úvahy nalézacího a odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl.
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
I. ÚS 733/01
Constitutional Court annuls criminal verdicts for omitting evidence and violating fair trial rights under the Charter.
III. ÚS 569/03
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for violating constitutional rights due to unproven evidence exclusion.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele D. B., zastoupeného Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem se sídlem 30. dubna 3128/2A, 702 00 Ostrava 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2012 č. j. 4 Tdo 480/2012-80, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. října 2011 č. j. 1 To 40/2011-9586 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2011 č. j. 48 T 2/2009-9221, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a u některých i jejich procesní použitelnost. To jednak ve vztahu k blíže označeným domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor, k identifikaci daktyloskopické stopy, k identifikaci drogy a manipulaci s balíčkem, který ji měl obsahovat, a jednak potom ve vztahu k výpovědi svědka S. A. Pro tyto v návrhu blíže rozvedené důvody se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Pokud se týče výhrad stěžovatele vztahujících se k provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, Ústavní soud není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; nadto aniž by je sám při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti (resp. kontradiktornosti) provedl. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další; dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz); toto se ovšem z odůvodnění napadených rozhodnutí nepodává. Lze dodat, že obecné soudy též v nezbytném rozsahu vyložily, proč nevyhověly důkazním návrhům stěžovatele, případně jak provedené důkazy hodnotily (srov. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

).

Ani výtky stran pochybností o procesní (ne)použitelnosti stěžovatelem kritizovaných důkazních prostředků neshledal Ústavní soud opodstatněnými, když i v tomto rozsahu se s námitkami stěžovatele obecné soudy dostatečně vypořádaly.

Vlastní rozhodovací důvody, kterými na jeho (v ústavní stížnosti opětovně opakované) námitky náležitě v odůvodnění napadených rozhodnutí reagují, přitom ve svých výhradách stěžovatel jakkoli nekonfrontuje. Obsah odůvodnění Nejvyššího soudu potom výslovně nezpochybňuje ani v obecné rovině. Při respektování skutečnosti, že Ústavní soud coby soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí v systému obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, čl. 81, čl. 90, čl. 91 Ústavy ČR], postačí za této situace shrnout, že úvahy nalézacího a odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Totéž přiměřeně dopadá i na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek navrhovatele, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu