Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 938/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.938.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for obvious lack of merit regarding fair trial rights.

Geschäftsnummer II.ÚS 938/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without an oral hearing, finding it obviously unfounded. The applicant alleged procedural violations and judicial bias but failed to demonstrate an extreme excess in the lower courts' evidence evaluation. The court ruled that the lower courts' decisions were logically coherent and the applicant did not meet the burden of proof required for constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint for obvious lack of merit when the applicant fails to prove an extreme excess in the lower courts' evidence evaluation or substantiate specific procedural violations.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal obvious lack of merit fair trial rights violation extreme excess standard burden of proof applicant judicial bias allegation evidence evaluation review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 157 odst. 2 o. s. ř.
1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.).
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
Lze takto na jejich obsah jako na ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat.
§ 14 odst. 4 o. s. ř.
Námitka podjatosti soudců je formulována rovněž natolik obecně, že jí není možno - to i vzhledem k ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. - přisvědčit.
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podává se z uvedeného, že stěžovatel, zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve zněních pozdějších předpisů), v převážném rozsahu neunesl břemeno tvrzení, které jej v řízení o ústavní stížnosti zatěžuje (srov.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
III. ÚS 376/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to improper evidence selection in tax evasion case.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
III. ÚS 177/04
Constitutional court quashes criminal verdict for using victim's statement read without consent.
III. ÚS 501/04
Constitutional court quashes Supreme Court ruling for failure to verify hidden witness credibility under Art. 2(3) Constitution.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.
Pl. ÚS 7/03
Constitutional Court rejects senators' request to annul employer liability insurance rate changes as constitutional.
IV. ÚS 188/04
Constitutional Court annuls appeal court order for noting withdrawal of appeal by person lacking legal capacity.
IV. ÚS 430/05
Constitutional Court annuls lower court decision for failing to hear defendant before ruling on prosecutor's detention extension appeal.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 10. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Přečkem, advokátem se sídlem Ostravská 626, 199 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011 č. j. 27 Co 221/2011-632 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 5 C 132/96-586, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát především nesprávným hodnocením důkazů ze strany obecných soudů a tím, že po celou dobu trvání procesu se soudy všech stupňů, jak stěžovatel (krom jiného) uvedl, záměrně a účelově vyhýbají vypořádání se s tvrzeními a důkazy jím navrženými a doloženými ve spisu. Stěžovatel dále obecným soudů vytkl celou řadu obecně formulovaných procesních pochybení a podjatost ve věci rozhodujících soudců.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí; z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu není oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; vyjma případů, kdy zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další).

Poukaz na takový exces stěžovatel ve svých námitkách, ani ve vztahu k (případně ústavně nepřípustnému) nevyhovění důkaznímu návrhu (nálezy

sp. zn. III. ÚS 376/03

,

IV. ÚS 570/03

,

III. ÚS 177/04

,

III. ÚS 501/04

,

II. ÚS 418/03

a další), nepředkládá. Artikuluje-li totiž v ústavní stížnosti námitky upínající se ke zjišťování skutkového stavu, tyto působí mimosměrně, resp. je nevymezuje vůči konkrétním úvahám soudu obsaženým v napadených rozhodnutích, z nichž se podávají rozhodovací důvody, jimiž závěry o svých skutkových zjištěních ve shodě s ústavní a zákonem jim přikázanou povinností podložily (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.). Povšechně formuluje stěžovatel také vady, dle nichž obecné soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům.

Napadená rozhodnutí jsou přitom racionálně a logicky koherentně, z pohledu relevantního právního rámce i co do dílčích skutkových zjištění dostatečně odůvodněna. Lze takto na jejich obsah jako na ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. Námitka podjatosti soudců je formulována rovněž natolik obecně, že jí není možno - to i vzhledem k ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. - přisvědčit. Totéž se týká i ostatních stěžovatelem vytýkaných procesních pochybení.

Podává se z uvedeného, že stěžovatel, zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve zněních pozdějších předpisů), v převážném rozsahu neunesl břemeno tvrzení, které jej v řízení o ústavní stížnosti zatěžuje (srov. kupř. nálezy

sp. zn. Pl. ÚS 7/03

per analogiam,

IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

).

Důsledkem uvedeného je, že porušení svých ústavních práv stěžovatel neprokázal; Ústavní soud za této situace stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 10. dubna 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu