Constitutional Court dismisses constitutional complaint for obvious lack of merit regarding fair trial rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without an oral hearing, finding it obviously unfounded. The applicant alleged procedural violations and judicial bias but failed to demonstrate an extreme excess in the lower courts' evidence evaluation. The court ruled that the lower courts' decisions were logically coherent and the applicant did not meet the burden of proof required for constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint for obvious lack of merit when the applicant fails to prove an extreme excess in the lower courts' evidence evaluation or substantiate specific procedural violations.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 10. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Přečkem, advokátem se sídlem Ostravská 626, 199 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011 č. j. 27 Co 221/2011-632 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 5 C 132/96-586, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát především nesprávným hodnocením důkazů ze strany obecných soudů a tím, že po celou dobu trvání procesu se soudy všech stupňů, jak stěžovatel (krom jiného) uvedl, záměrně a účelově vyhýbají vypořádání se s tvrzeními a důkazy jím navrženými a doloženými ve spisu. Stěžovatel dále obecným soudů vytkl celou řadu obecně formulovaných procesních pochybení a podjatost ve věci rozhodujících soudců.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí; z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu není oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; vyjma případů, kdy zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další).
Poukaz na takový exces stěžovatel ve svých námitkách, ani ve vztahu k (případně ústavně nepřípustnému) nevyhovění důkaznímu návrhu (nálezy
sp. zn. III. ÚS 376/03
,
IV. ÚS 570/03
,
III. ÚS 177/04
,
III. ÚS 501/04
,
II. ÚS 418/03
a další), nepředkládá. Artikuluje-li totiž v ústavní stížnosti námitky upínající se ke zjišťování skutkového stavu, tyto působí mimosměrně, resp. je nevymezuje vůči konkrétním úvahám soudu obsaženým v napadených rozhodnutích, z nichž se podávají rozhodovací důvody, jimiž závěry o svých skutkových zjištěních ve shodě s ústavní a zákonem jim přikázanou povinností podložily (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.). Povšechně formuluje stěžovatel také vady, dle nichž obecné soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům.
Napadená rozhodnutí jsou přitom racionálně a logicky koherentně, z pohledu relevantního právního rámce i co do dílčích skutkových zjištění dostatečně odůvodněna. Lze takto na jejich obsah jako na ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. Námitka podjatosti soudců je formulována rovněž natolik obecně, že jí není možno - to i vzhledem k ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. - přisvědčit. Totéž se týká i ostatních stěžovatelem vytýkaných procesních pochybení.
Podává se z uvedeného, že stěžovatel, zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve zněních pozdějších předpisů), v převážném rozsahu neunesl břemeno tvrzení, které jej v řízení o ústavní stížnosti zatěžuje (srov. kupř. nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 7/03
per analogiam,
IV. ÚS 188/04
,
IV. ÚS 430/05
).
Důsledkem uvedeného je, že porušení svých ústavních práv stěžovatel neprokázal; Ústavní soud za této situace stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 10. dubna 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu