Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 907/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.907.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory legal representation requirements.

Geschäftsnummer III.ÚS 907/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint because the petitioner failed to satisfy the mandatory requirement for legal representation by a lawyer. Although the petitioner requested an extension of time to secure counsel due to health issues, the Court noted she had been repeatedly warned about this procedural necessity in numerous prior cases. Consequently, the Court deemed the complaint inadmissible and dismissed it without a hearing.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if the petitioner fails to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer, especially when previously warned of this obligation.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory legal representation constitutional complaint admissibility lawyer representation requirement procedural prerequisites inadmissible complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter a)

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky T. R., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 93/2011-112 ze dne 14. prosince 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. března 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 93/2011-112 ze dne 14. prosince 2011.

Ústavní stížnost neobsahovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splněna nebyla ani podmínka povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud požádala "o prodloužení lhůty k náležitému doplnění ustanoveným právním zástupcem, o kterého bude prosit AK po zlepšení zdravotního stavu".

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není zastoupena advokátem.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatelka vede, je přitom již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. nedávné ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. II. ÚS 3588/10

,

sp. zn. IV. ÚS 43/11

,

sp. zn. I. ÚS 3019/11

,

sp. zn. II. ÚS 3018/11

,

sp. zn. IV. ÚS 3436/11

,

sp. zn. II. ÚS 3812/11

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení poskytnutého v řadě věcí bylo i upozornění na vadu návrhu stěžovatelky spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem advokátem.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, neboť stěžovatelka již byla v minulosti o existenci povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem a dalších náležitostech ústavní stížnosti mnohokrát poučena.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2012

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj