Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 43/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.43.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation rules.

Geschäftsnummer IV.ÚS 43/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to non-compliance with formal requirements for legal representation. Although the applicant had previously filed multiple complaints without counsel, the Court deemed repeated warnings sufficient to excuse a new request for representation. Consequently, the complaint was dismissed under the provision allowing rejection for procedural defects.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Mandatory lawyer representation in Constitutional Court proceedings is a strict requirement, but repeated prior warnings to the applicant constitute sufficient notice, rendering a fresh request for representation ineffective and justifying dismissal for procedural defects.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural defects repeated warnings legal counsel requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem a je nutno konstatovat, že ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítla.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 27 zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatelky T. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2010 a neoznačenému usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 5. ledna 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2010 a blíže neurčenému usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kterými byla zamítnuta její žádost o ustanovení nezávislého právního zástupce. Stěžovatelka v návrhu dále uvedla, že i když dle poučení soudu uvedeném v usnesení odvolacího soudu není údajně dovolání přípustné, dovolání podala a proto žádá o prodloužení lhůty k projednání ústavní stížnosti do doby vydání onoho chybějícího rozhodnutí.

Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem a je nutno konstatovat, že ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2007 k Ústavnímu soudu 6 ústavních stížností, přičemž v řízeních vedených pod

sp. zn. I. ÚS 539/07

,

III. ÚS 817/10

,

I. ÚS 2240/10

a

II. ÚS 3588/10

byla vyzvána k odstranění vad podání a poučena zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i s možností obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovatelce je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující náležitosti ustanovení § 27 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 11. ledna 2011

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka