Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appoint mandatory lawyer representation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it was filed without the mandatory representation of a lawyer. The applicant had previously filed dozens of similar complaints and was repeatedly warned that the absence of counsel would lead to dismissal. The court determined that further warnings would be ineffective and formalistic given the applicant's history of ignoring prior notifications.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for formal defects, including the lack of mandatory lawyer representation, when the applicant has previously been warned and failed to comply, rendering further warnings ineffective.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele J. K., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2011 označeným značkou 281011/JF2011-ÚSČR stěžovatel napadá nedoručení avizovaného obsahu zásilky z Nejvyššího správního soudu. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.
sp. zn. I. ÚS 3016/07
,
II. ÚS 1066/09
,
I. ÚS 2304/09
,
IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
II. ÚS 832/11
,
II. ÚS 1515/11
a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 438/09
nebo
IV. ÚS 2511/11
), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá sdělení mu byla objektivně způsobilá zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu stěžovatel nerespektoval.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj