Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2511/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2511.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appoint mandatory lawyer representation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2511/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. K. against a Supreme Court decision. The applicant failed to appoint a mandatory lawyer and did not meet formal filing requirements, despite prior repeated warnings and a history of similar inadmissible complaints. The court ruled that further notification would be ineffective given the applicant's previous non-compliance and established knowledge of the representation requirement.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to appoint a mandatory lawyer and does not satisfy formal requirements, especially after prior warnings and repeated violations of the same defect.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal filing requirements repeated procedural defects ineffective notification Czech Constitutional Court legal counsel obligation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2011 o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011 č. j. 28 Cdo 1865/2011-335 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2011 označeným značkou 120811/JF20052-ÚSČR se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu a současně žádá, aby žalovanému J. E. byla uložena povinnost uhradit stěžovateli náklady řízení. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.

sp. zn. I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

II. ÚS 832/11

,

II. ÚS 1515/11

a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.

Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 438/09

), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj