Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2073/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2073.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against lower court's rejection of retrial request due to lack of evidence abuse.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2073/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions denying a retrial request. The applicant argued that courts improperly evaluated evidence and denied access to the file, claiming violations of fundamental rights. The court ruled the complaint clearly unfounded because lower courts transparently justified their decision without arbitrariness and did not commit an extreme excess in the evidentiary process.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court cannot re-evaluate evidence assessments by lower courts unless an extreme excess in the evidentiary process is found, rendering the conclusion rationally indefensible.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint retrial request evidence assessment extreme excess fundamental rights lower court review unfounded complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 283 písm. d) tr. řádu
V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově podle § 283 písm. d) tr. řádu s odkazem na ustanovení § 287 odst.
§ 287 odst. 1 tr. řádu
řádu s odkazem na ustanovení § 287 odst. 1 tr. řádu zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u tamního soudu pod sp.
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu
Jeho stížnost vůči tomuto rozhodnutí směřující Krajský soud v Ostravě tamtéž uvedeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů.
§ 278 odst. 1 tr. řádu
V dané věci obecné soudy dospěly k závěru o nenaplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 tr. řádu, přičemž svůj závěr transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnily (§ 134 odst.
§ 134 odst. 2 tr. řádu
řádu, přičemž svůj závěr transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnily (§ 134 odst. 2 tr. řádu).
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
Na obsah odůvodnění jejich usnesení, jež jsou takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí v podrobnostech odkázat.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele I. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem Palackého 202, 738 01 Frýdek-Místek, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2010 č. j. 5 To 225/2010-277 a usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 11. března 2010 č. j. 103 Nt 356/2007-252 takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově podle § 283 písm. d) tr. řádu s odkazem na ustanovení § 287 odst. 1 tr. řádu zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 103 T 184/2005. Jeho stížnost vůči tomuto rozhodnutí směřující Krajský soud v Ostravě tamtéž uvedeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Tato rozhodnutí stěžovatel napadl včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že soudy jednak nesprávně vyhodnotily důkazní situaci a hodnotu důkazu jím navrženého svědka, jednak, že obhájci stěžovatele neumožnil soud korigovat otázky kladené vyslýchané znalkyni a rovněž z toho důvodu, že nebylo stěžovateli řádně umožněno nahlížet do spisu. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Uvedené platí i ve vztahu k úsudku ohledně závěrů činěných za účelem rozhodnutí o povolení obnovy řízení.

V dané věci obecné soudy dospěly k závěru o nenaplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 tr. řádu, přičemž svůj závěr transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnily (§ 134 odst. 2 tr. řádu). Na obsah odůvodnění jejich usnesení, jež jsou takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí v podrobnostech odkázat. Stížnostní soud se potom v odůvodnění svého usnesení vypořádal i s námitkami týkajícími se kladení otázek znalkyni státní zástupkyní a realizace práva stěžovatele nahlížet do spisu.

Pro uvedené byla posouzena ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu