Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 308/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.308.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as time-barred due to Supreme Court's procedural rejection of appeal.

Geschäftsnummer III.ÚS 308/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, ruling it inadmissible due to procedural defects. The applicant argued that lower courts erred in evaluating evidence, but the Supreme Court had previously rejected the appeal on procedural grounds unrelated to the evidence itself. Consequently, the time limit for filing the constitutional complaint expired because the appeal was not rejected on substantive merits.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the time limit, which occurs when an appeal is rejected for procedural reasons rather than substantive grounds.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint time bar procedural rejection Supreme Court evidence evaluation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 265b tr. řádu
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [265i odst.
§ 248 odst. 1, 4 ve spojení s § 9 odst. 2 tr. zák.
§ 248 odst. 1, 4 ve spojení s § 9 odst. 2 tr. zák., ve znění pro posouzení věci rozhodném, nezjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 283/06
Constitutional Court annuls lower court ruling on exequatur costs due to erroneous factual findings regarding service of writs.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
I. ÚS 55/04
Constitutional Court voids lower court rulings for violating fair trial rights due to factual errors in criminal proceedings.
II. ÚS 193/04
Constitutional Court allows appeal by ruling Supreme Court violated fair trial rights regarding self-assessment of self-defense conditions.
IV. ÚS 216/04
Constitutional Court partially allows appeal against Supreme Court's dismissal of appeal on procedural grounds.
I. ÚS 670/05
Constitutional Court voids lower court rulings for violating the prohibition of reformationis in peius and fair trial rights.
II. ÚS 29/06
Constitutional court allows appeal against murder conviction due to failure to interview key juvenile witnesses.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele V. F., zastoupeného Mgr. Danielem Krajčo, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009 sp. zn. 4 Tdo 1203/2009, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009 sp. zn. 9 To 115/2008 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2008 sp. zn. 16 T 20/2008, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci s tvrzením, stručně shrnuto, že v řízení před nalézacím, jakož i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy, že z žádného důkazu nelze dovodit jeho vinu, a že v hodnocení důkazů spatřuje extrémní nesoulad, který ovšem blíže jakkoli (ani náznakem) nespecifikoval. Stěžovatel je toho názoru, že v souladu se zásadou in dubio pro reo měly obecné soudy provedené důkazy hodnotit (oproti jimi přijatým závěrům) v jeho prospěch. Z těchto důvodů mělo dle tvrzení stěžovatele dojít, takto i posléze ze strany Nejvyššího soudu, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se stěžovatel následně domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Svůj závěr podložil tím, že ve vztahu k prokázání jednání přičítaného stěžovateli, podřazeného pod ust. § 248 odst. 1, 4 ve spojení s § 9 odst. 2 tr. zák., ve znění pro posouzení věci rozhodném, nezjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Uzavřel, že stěžovatelem konstruované námitky, mající povahu důkazní polemiky, tudíž pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.

Tento Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení odpovídá judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a nevykazuje tudíž znaky protiústavnosti; exces (nadto extrémní) při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku obecných soudů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 283/06

,

II. ÚS 566/06

a další) ani ze strany Ústavního soudu shledán nebyl (srov. kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 55/04

,

II. ÚS 193/04

,

IV. ÚS 216/04

,

I. ÚS 670/05

,

II. ÚS 29/06

). Naopak sluší se dodat, že důkazy hodnotící úvahy soudu jsou velmi pregnantně, logicky a přesvědčivě odůvodněny. Vůči samotné právní kvalifikaci (právnímu posouzení) potom stěžovatel ničeho ani nenamítá a tato zákonným kritériím odpovídá, pročež postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí i v tomto ohledu odkázat.

V důsledku uvedeného posoudil Ústavní soud (kasační) návrh stěžovatele ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný.

Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009 sp. zn. 9 To 115/2008 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2008 sp. zn. 16 T 20/2008 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pro tyto důvody bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu