Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 176/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.176.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses mother's appeal against child support increase, upholding court's discretionary income assessment.

Geschäftsnummer IV.ÚS 176/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the mother's constitutional complaint challenging a regional court's decision to increase her child support obligation. The mother argued the court ignored evidence proving her actual income and failed to consider her financial situation, while the court emphasized the principle of potential income over factual income. The court ruled that the lower courts' discretionary evaluation of evidence was rational and within legal bounds, finding no extreme discrepancy between findings and legal conclusions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: The Constitutional Court does not correct lower court decisions unless there is an extreme discrepancy between factual findings and legal conclusions, upholding the principle of potential income in child support calculations.

Schlagwörter

KI-generiert
child support obligation potential income principle constitutional complaint dismissal discretionary judicial review fair trial standards

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl.
čl. 1 Ústavy
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
§ 132 o. s. ř.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. I. C., zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem, AK se sídlem Bořetín 73, 394 70 Kamenice nad Lipou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2009 čj. 8 Co 2191/2009-245 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 1 Ústavy domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým krajský soud rozhodl o zvýšení její vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, včetně úhrady dlužného výživného, a zamítl její návrh na snížení výživného.

Stěžovatelka, matka nezletilých dětí, nesouhlasila se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil její příjmové a majetkové možnosti a zpochybnila v tomto smyslu právní závěry krajského soudu, který dle jejího tvrzení nevzal v úvahu důkazy provedené k prokázání jejích skutečných příjmů.

Z připojeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2009 čj. 31 P 37/2008-147 a ústavní stížností napadeného rozsudku vyplynulo, že na základě soudem schválené dohody rodičů byly nezletilá K., Z. a A. svěřeny do výchovy otce, ing. M. J., a matka se zavázala přispívat na jejich výživu částkami 2 800,- Kč, 2 700,- Kč a 2 200,- Kč měsíčně. Návrhu otce na zvýšení výživného odůvodněného změnou poměrů na straně dětí vyvolané nástupem A. do první třídy a rozšířením zájmové činnosti K. a Z., studujících na gymnasiu, matka oponovala návrhem na snížení výživného s tím, že má vyživovací povinnost vůči současnému manželovi a že se její příjmové a majetkové poměry změnily. Po provedeném dokazování Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu svých dcer částkami 5 100,- Kč, 4 900,- Kč a 4 400,- Kč a uhradit dlužné výživné. Návrh matky na snížení výživného okresní soud zamítl.

K odvolání matky Krajský soud v Českých Budějovicích doplnil dokazování a rozsudek okresního změnil tak, že zavázal matku vyživovací povinností ve výši 4 700,- Kč, 4 600,- Kč a 3000,- Kč měsíčně pro dobu od 1. 9. 2009, od 1. 1. 2009 ve výši 3 100,- Kč, 3 000,- Kč a 2 700,- Kč a od 1. 9. 2009 ve výši 3 700,- Kč, 3 600,- Kč a 3 200,- Kč měsíčně a úhradou dlužného výživného za dobu od 1. 9. 2008 do 27. 10. 2009 pro nezl. K. ve výši 11 800,- Kč, nezl. Z. ve výši 11 800,- Kč a nezl. A. ve výši 13 200,- Kč. Návrh matky na snížení výživného pro všechny tři nezletilé krajský soud zamítl. Krajský soud shodně s okresním soudem uznal potřebu zvýšení výživného u všech tří dcer z důvodů v rozsudku vyložených. Při hodnocení majetkových poměrů rodičů obecné soudy zjišťovaly výši jejich čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání a u matky vzhledem k jejímu návrhu na snížení výživného i její výdaje, příjem manžela a zohledněn byl i příjem z pronájmu nemovitosti v Podbořanech. Stran této nemovitosti obecné soudy zjistily, že ji matka darovala svému manželovi a ten ji v únoru 2008 prodal za částku 2,2 miliony Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích po vyhodnocení důkazů provedených k matčinu tvrzení o snížení příjmů, možnosti pracovat na celý úvazek a vzniku vyživovací povinnosti k manželovi, změnil rozsudek soudu prvého stupně a výši její vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem časově rozlišil a stanovil jak shora uvedeno.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem stěžovatelčiny argumentace opírající se o čl. 36 odst. 1 Listiny byla její kritika zaměřená na dokazování a zjišťování skutkového stavu týkající se jejích schopností, možností a majetkových poměrů. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o rozsahu dokazování a volné hodnocení důkazů spadá do výlučné pravomoci obecných soudů, které mají v rámci normativního obsahu aplikovaných podústavních norem dostatečně široký prostor pro to, aby každý případ po provedení potřebných důkazů individuálně posoudily a rozhodly. Ústavnímu soudu nepřísluší do tohoto procesu vstupovat; jeho úkolem je "pouze" to, aby ověřil, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález

IV.ÚS 244/03

, Sb.n.u., sv. 33, str. 47 (52-53)].

Pro účely identifikace pochybení, která mohou mít v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu ústavně právní relevanci, byly judikaturou Ústavního soudu definovány zobecňující podmínky, za jejichž nesplnění má realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Za ně Ústavní soud označil jednak případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (srov. nález

III.ÚS 177/04

, publ. in Sb. n. u., sv. 33, str. 377). První a druhá skupina případů na stěžovatelčin případ zjevně nedopadá, pod třetí skupinu spadají případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (

III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

IV. ÚS 570/03

- Sb. n. u., sv. 3, str. 257, sv. 4 str. 255, sv. 31 str. 165, sv. 33, str. 377 a další). Z takto vymezeného rámce ústavněprávního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci vyplývá, že Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán korigovat pouze nejvýraznější excesy.

Po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu, jak jej stěžovatelka vymezila svojí ústavně právní argumentací, Ústavní soud pochybení takového charakteru, které by vyžadovalo jeho zásah, neshledal. Právní závěry krajského soudu týkající se majetkových poměrů matky spojené s hodnocením její dispozice s konkrétní nemovitostí nebylo možno považovat za extrémně nesouladné s vykonanými důkazy, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku bylo možno identifikovat rámec, ve kterém se volná úvaha krajského soudu pohybovala. Takový postup korespondoval s normami zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, v daném případě s ustanovením § 96 odst. 1, zdůrazňující princip potenciality příjmů, nikoli jejich fakticity.

Pod maximu práva na spravedlivý proces dále spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně, vypořádat se všemi důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 o. s. ř., jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval [srov. nález

III.ÚS 23/93

, Sb. n. u. sv. 1, str. 41 (46)].

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. března 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu