Constitutional Court dismisses appeal against criminal conviction for injury, finding no excessive evidence evaluation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a driver convicted of causing injury. The applicant argued that the lower courts failed to thoroughly examine the victim's vehicle and incorrectly attributed fault to him despite his own dangerous driving. The court rejected these claims, stating that the evidence evaluation was consistent and did not reach the threshold of an extreme excess requiring constitutional intervention.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not interfere with the evaluation of evidence by ordinary courts unless an extreme excess is found that is rationally indefensible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. října 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti Ing. J. Ch., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2009 sp. zn. 11 To 296/2008 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 2 T 80/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 prvá věta, čl. 39 a čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci, v níž byl konečným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové shora označeným odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatel v podstatě spatřuje v postupu obecných soudů, dává najevo nesouhlas se zhodnocením provedeného dokazování a následným právním posouzením a v rámci této argumentace předestírá svou vlastní skutkovou verzi případu. Namítá, že v řízení nedošlo, z důvodů nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, k podrobnější prohlídce vozidla poškozeného soudním znalcem, přičemž podle něj příčinou neobvyklého chování vozidla poškozeného mohl být celkový stav jeho vozidla a není také patrno, na základě jakých důkazů mohl krajský soud dojít k závěru, že nelze dovodit účast poškozeného na zavinění následků dopravní nehody. Tomuto soudu také vytýká, že pominul jeho námitky a změnil své původní hodnocení skutkového stavu i hodnocení právní, aniž tuto změnu odůvodnil jinak, než odkazem na znění odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Poukazuje také na délku trvání řízení, která nebyla nijak zohledněna ani s ohledem na jeho předcházející i následnou beztrestnost. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní stížnost není důvodná.
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele v posuzované věci zjištěn nebyl. Napadené rozhodnutí krajského soudu, vycházející z předchozího věci stěžovatele se náležitě věnujícího a precizně zdůvodněného rozhodnutí dovolacího soudu, je věcně přesvědčivým způsobem odůvodněno, přičemž na obsah jeho odůvodnění ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace postačí, takto jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Ústavní soud zde připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů, a tudíž ani další odvolací instancí, a že do rozhodování obecných soudů, jak plyne z jeho judikatury, zasahuje pouze tehdy, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další). O takový stav se však v posuzované věci nejedná. K námitkám stěžovatele zdůrazňujícím nedostatečné hodnocení chování poškozeného a nezjištění technického stavu jeho vozidla třeba uvést, že tyto zcela pomíjí, že v posuzované věci, jak na to již upozornil dovolací soud, bylo zásadní příčinou dopravní nehody samotné jednání stěžovatele, neboť to byl právě on, kdo způsobem své jízdy - otáčením vozidla do protisměru na jinak nebezpečném místě - kritickou dopravní situaci vyvolal, a proto řidičskou reakci poškozeného na toto jeho primární pochybení nelze považovat za okolnost, která by míru jeho zavinění mohla snižovat, stejně tak jako technický stav vozidla poškozeného. V uvedené souvislosti pak ani další, stěžovatelem v ústavní stížnosti vznášené námitky, týkající se chování poškozeného či srovnávání doby uplynulé od nehody do zahájení trestního stíhání s dobou vyšetřování, nelze považovat za relevantní. Konečně pak ani délku trvání daného řízení - necelé tři roky - Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřenou natolik, aby byla způsobilá zásahu do ústavně zaručeného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, bere-li se v úvahu skutečnost, že součástí daného řízení bylo i řízení dovolací.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta, přičemž pro úplnost třeba uvést, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně - Okresního soudu v Semilech nebylo ani způsobilé přezkumu Ústavním soudem, neboť bylo zrušeno již rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu