Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 364/03 ECLI:CZ:US:2003:2.US.364.03 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies.

Geschäftsnummer II.ÚS 364/03
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible because he failed to exhaust all available ordinary legal remedies. The applicant argued that the police and prosecutor violated his rights by initiating criminal proceedings without proper justification and evidence. The court ruled that the principle of subsidiarity requires individuals to use standard procedural tools like appeals before seeking constitutional relief, especially during ongoing investigations.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies provided by law, as constitutional review is subsidiary to regular judicial protection.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint criminal investigation ordinary legal remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
§ 160 odst. 7 trestního řádu
265/2001 Sb., kdy je zahájení trestního stíhání formalizováno usnesením o zahájení trestního stíhání, proti němuž je dle ustanovení § 160 odst. 7 trestního řádu přípustná stížnost (srov.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 62/95
Constitutional court orders deletion of lawyer-client communication records due to unconstitutional surveillance.
IV. ÚS 535/02
Constitutional Court dismissed appeal against indictment initiation for lack of precision in criminal facts description.
II. ÚS 741/02
Constitutional complaint dismissed as inadmissible because constitutional review cannot intervene at the start of criminal proceedings.
I. ÚS 46/96
Constitutional Court dismisses appeal; detention without proper charge violates Charter rights and Art. 90 Constitution.
I. ÚS 486/01
Constitutional Court dismisses appeal against indictment notice for lack of constitutional violation. The court rejects claims regarding missing victim details and procedural errors. The decision emphasizes that substantive trial issues must be resolved in criminal proceedings, not via constitutional review. The court finds the indictment notice sufficient and procedurally correct despite minor clerical errors. The appeal is deemed clearly unfounded and outside the scope of constitutional review. The ruling upholds the validity of the indictment process under Czech law.
III. ÚS 304/99
Constitutional Court ruled that defense counsel's right to be informed of procedural acts applies without exception to all courts.
I. ÚS 485/98
Constitutional Court allows restitution claim by overturning lower court dismissal due to lost official documents.
IV. ÚS 463/2000
Constitutional Court dismisses appeal for lack of evidence proposal rights in criminal trial.
IV. ÚS 404/99
K materiální stránce trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. L. H., zastoupeného advokátem JUDr. G. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, Jindřichův Hradec, ze dne 3. 4. 2003, čj. ČTS: OVJH 368/TČ-HK-2002, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 24. 4. 2003, čj. 1 Zt 198/2003-6, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který Ústavnímu soudu došel dne 4. 7. 2003, domáhal zrušení usnesení uvedených v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva dle článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Má za to, že policejní orgán ani státní zástupce nepřihlédli k tvrzeným skutečnostem a navrhovaným důkazům a z provedených důkazů vyvodily nesprávné závěry. Je přesvědčen, že usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje zdůvodnění motivu spáchání trestného jednání, což je s ohledem na opomenuté důkazy podstatné. Zahájením trestního stíhání tak vznikla situace, kdy mu jako poškozenému byl nejenom zmenšen majetek a jeho trestní oznámení nebylo prověřeno, ale nadto byl obviněn z trestného činu, který nespáchal.

Z obsahu spisového materiálu připojeného k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že policejní orgán uvedený v záhlaví zahájil usnesením ze dne 3. 4. 2003, čj. ČTS: OVJH-368/Tč-HK-2002, trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin neoprávněného podnikání dle § 118 odst. 1 trestního zákona. Stěžovatel si proti němu podal stížnost. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci svým usnesením ze dne 24. 4. 2003, čj. 1 Zt 198/2003-6, zamítla stížnost jako nedůvodnou. Stěžovatel napadl obě usnesení projednávanou ústavní stížností.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Pouze v takovém případě se podaným návrhem může zabývat i po stránce věcné. Zaměřil se na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v citovaném ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon.

Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze postaveno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi průběžné kontrole státního zastupitelství a při rozhodování o meritu věci i soudnímu přezkumu. Případné procesní vady přípravného řízení lze odstranit i z podnětu obviněného (např. podnět k výkonu dohledu dle zákona č. 283/1993 Sb. nebo žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce dle § 157a) trestního řádu). V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze tudíž případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení a obecnými soudy (srov. nález

III. ÚS 62/95

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, č. 78).

Existující judikatura Ústavního soudu zřetelně vyjadřuje jeho zdrženlivost stran případných zásahů do probíhajícího trestního řízení. Ústavní soud se necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení i v době, kdy bylo zahajováno opatřením, proti němuž nebylo možné podat řádný opravný prostředek. Svůj celkový postoj zásadně nezměnil ani po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kdy je zahájení trestního stíhání formalizováno usnesením o zahájení trestního stíhání, proti němuž je dle ustanovení § 160 odst. 7 trestního řádu přípustná stížnost (srov. usnesení IV. ÚS 535/02,

II. ÚS 741/02

). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno s pronikavým zásahem do dalších základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (např. se vzetím do vazby, zadržením dle § 75 trestního řádu), by ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla být označena za přípustnou. Právě na takový případ, projednávaný u Ústavního soudu pod

sp. zn. I. ÚS 46/96

, stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti. Ústavní soud se jím zabýval meritorně, neboť v souvislosti se sdělením obvinění došlo k pronikavému zásahu do osobní svobody obviněného. V nyní projednávané věci sdělení obvinění spojeno se zbavením osobní svobody stěžovatele nebylo. Ústavnímu soudu proto nepřísluší s ohledem na zásadu subsidiarity postup příslušných orgánů v daném stádiu řízení přezkoumávat (srov. obdobná usnesení

sp. zn. I. ÚS 486/01

,

IV. ÚS 535/02

).

Nálezy Ústavního soudu ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 304/99

,

I. ÚS 485/98

,

IV. ÚS 463/2000

a

IV. ÚS 404/99

, na něž stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje, se dané problematiky nedotýkají, neboť neřeší otázku ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení.

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 14. července 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj