Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 741/02 ECLI:CZ:US:2002:2.US.741.02 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because constitutional review cannot intervene at the start of criminal proceedings.

Geschäftsnummer II.ÚS 741/02
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a man accused of fraud. The complainant argued that the police's decision to initiate criminal proceedings violated his rights under Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms due to insufficient factual findings. The court ruled that constitutional review is subsidiary and cannot intervene at the very beginning of criminal proceedings where no effective legal remedy exists.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible if they challenge decisions at the start of criminal proceedings where no other legal remedy is available, as constitutional review is subsidiary to ordinary legal remedies.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle start of criminal proceedings Article 8 Charter rights legal remedy exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 160 odst. 1 trestního řádu
§ 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno proti stěžovateli trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle ust.
§ 158 trestního řádu
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
V souvislosti s tím se stěžovatel domnívá, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

II. ÚS 741/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti MUDr. M.H., zastoupeného JUDr. Y. K., advokátkou, proti usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. ČTS:ORCB-1057/TČ-HK-2002, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2002, č. j. Zt 1298/2002-7,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2002, č. j. Zt 1298/2002-7, byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR, okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. ČTS:ORCB-1057/TČ-HK-2002. Napadeným usnesením Policie ČR bylo podle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno proti stěžovateli trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle ust. § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že v šesti případech uvedl do oznámení pojistné události jinou diagnózu, než která odpovídala skutečnému stavu, čímž měl způsobit České pojišťovně, a. s. škodu ve výši nejméně 35.300 Kč.

Podle názoru stěžovatele vyjádřeného v ústavní stížnosti nebyly podle ust. § 158 tr. řádu zjištěny a zejména odůvodněny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a dále má stěžovatel zato, že výrok usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje popis skutků, ze kterých byl obviněn, a v odůvodnění usnesení pak nejsou přesně označeny skutečnosti, které svědčí o důvodnosti trestního stíhání ve smyslu § 160 tr. řádu.

V souvislosti s tím se stěžovatel domnívá, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží mimo jiné také požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.

Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi kontrole státního zastupitelství a posléze při rozhodování o meritu i soudnímu přezkumu.

Ústavní soud se necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení v době, kdy bylo zahajováno opatřením, proti kterému nebylo možné podat opravný prostředek. Od tohoto závěru se neodchýlil ani po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kdy je vůči usnesení o zahájení trestního stíhání připuštěna s účinností od 1. 1. 2002 podle ust. § 160 odst. 7 tr. řádu stížnost (obdobně usnesení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 535/02

). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možné odčinit jinak (vzetí do vazby, zatčení, zadržení podle § 75 tr. řádu), by ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, byla připuštěna. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v počátku trestního řízení je však jinak třeba považovat za nepřípustný.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2002

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj