Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1935/16 ECLI:CZ:US:2016:3.US.1935.16.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto III.ÚS 1935/16
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by Mr. Ladislav Regnard regarding corruption allegations against ČTÚ. Although the applicant had previously been advised of formal requirements, the Court found the current submission lacked mandatory lawyer representation under the Constitutional Court Act. The Court ruled that repeated warnings were unnecessary given the applicant's prior exposure to these rules and the ineffectiveness of further formalistic demands.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30, § 31 of the Constitutional Court Act; § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act: A constitutional complaint is inadmissible if it fails to meet mandatory requirements, such as lawyer representation, and the applicant has already been adequately informed of these consequences through prior proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court Act mandatory lawyer representation admissibility of complaint procedural requirements repeated warnings formal defects ineffective procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 of the Constitutional Court Act
§ 31 of the Constitutional Court Act
§ 43(1)(a) of the Constitutional Court Act
§ 72(3) of the Constitutional Court Act
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o návrhu navrhovatele Bc. Ladislava Regnarda, označenému jako "Ústavní stížnost na korupci a úplatky vůči ČTU", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 16. 6. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost na postup ČTÚ v blíže nespecifikovaném (zřejmě) správním řízení. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

2. Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (z poslední doby viz např. řízení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 1303/15

,

II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.

3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení stěžovateli dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze v zásadě obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení (pro konkrétní řízení) neefektivním a formalistickým. S právními následky takto podané ústavní stížnosti již byl navrhovatel dostatečně seznámen, přičemž tyto důsledky již i pocítil (viz např. odmítavá usnesení ve věcech

sp. zn. II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

,

I. ÚS 1511/15

aj.).

4. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl navrhovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem takové výzvy je primárně poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

5. Z uvedených důvodů se tudíž Ústavní soud i zde uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu