Constitutional Court dismisses constitutional complaint by a party acting as a co-litigant on the defendant's side.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 31 C 16/2014-144 ze dne 27. ledna 2015 a Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 194/2015-186 ze dne 7. září 2015, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalované České republiky - Ministerstva vnitra. Ta byla žalována o náhradu škody způsobené krizovým opatřením v době povodní v roce 2013 na pozemcích žalobců v aktivní zóně záplavového území ve Velké Chuchli. Stěžovatel v tomto řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že vznik škodné události zavinili žalobci (zejména tím, že na pozemcích stojí nepovolená stavba a žalobci neměli schválený protipovodňový plán). Obvodní soud však žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu škody a nákladů řízení.

2. K odvolání žalované a stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu v části týkající se náhrady škody potvrdil a v části týkající se ušlého zisku zrušil a vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Proti uvedeným rozhodnutím obvodního a městského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces zaručených čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv. Porušení svých práv stěžovatel spatřoval v tom, že obvodní soud nepřihlédl k tomu, že žalobci požadovali náhradu škody způsobené na nepovolených stavbách a že provedení krizového opatření způsobili svým protiprávním jednáním. Soudy se měly zabývat důvody, pro které bylo krizové opatření přijato. Obvodní soud ve věci rozhodl překvapivě a bez dostatečných pokladů pro rozhodnutí ve věci samé. Žalobě v plném rozsahu vyhověl, aniž by stěžovatele poučil o tom, že nepovažuje jím tvrzené skutečnosti za prokázané a že má stěžovatel doplnit svá tvrzení. K řízení před ústavním soudem stěžovatel uvedl, že není oprávněn podat dovolání, vyčerpal tedy všechny procesní prostředky ochrany práva.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti.

5. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy vystupoval pouze v postavení vedlejšího účastníka řízení na straně žalované. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vychází z konstrukce vedlejšího účastenství, které je jak v řízení před obecnými soudy, tak před Ústavním soudem zákonem konstruováno jako procesní institut podpory účastníka řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje. Až na určité výjimky (zejména se jedná o situaci, kdy by obecný soud porušil práva zaručená v občanském soudním řízení právě a jen vedlejšímu účastníkovi, eventuálně osobě, která hodlá ať už z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků vstoupit do řízení jako vedlejší účastník) proto Ústavní soud ani nepřipouští, aby vedlejší účastník při neexistenci ústavní stížnosti sám podával ústavní stížnost, a takovou ústavní stížnost odmítá jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným - srov. odst. 20 nálezu

sp. zn. II. ÚS 1810/13

ze dne 13. 5. 2014 (N 93/73 SbNU 549).

6. Stěžovatelka v projednávané věci netvrdí, že byla porušena právě a jen její práva; z její stížnosti je zřejmé, že její námitky se uplatní i ve vztahu k žalované. Bez dalšího se tedy uplatní názor vyjádřený v citovaném nálezu

sp. zn. II. ÚS 1810/13

, který je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný, a to i pro Ústavní soud [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 561/04

ze dne 10. 3. 2005 (N 54/36 SbNU 575)], který jej může změnit pouze postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu, tedy předložením věci plénu. K tomu v projednávané věci soud neshledal důvod.

7. Kromě právě uvedeného lze také poukázat na informace plynoucích z aplikace infoSoud (dostupná na http://infosoud.justice.cz). Ve věci probíhá řízení o dovolání, věc tedy nebyla před obecnými soudy vyřešena a souběžné vedení řízení o ústavní stížnosti by bylo nežádoucí z hlediska její subsidiarity (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 406/16

ze dne 29. 2. 2016 či

sp. zn. III. ÚS 256/11

ze dne 16. 2. 2011).

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj