Constitutional Court dismisses constitutional complaint against search warrant as filed by unauthorized third party.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti AD TAX s. r. o., sídlem v Jičíně, Jungmannova 319, zastoupené JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou sídlem Praha 4, V Dolině 1516/1a, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. září 2015 sp. zn. 37 Nt 5070/2015, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality - 1. oddělení, jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka ústavní stížností žádá o zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, neboť má za to, že jím bylo porušeno ustanovení čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní stížností napadeným příkazem k domovní prohlídce (dále též jen "příkaz") nařídil soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 (jakožto neodkladný a neopakovatelný úkon) provedení domovní prohlídky v budově, jejímiž vlastníky jsou Ing. Zdeněk Urban a Ing. Miluše Urbanová, a to v souvislosti s podezřením ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu, jehož se měla dopustit Mgr. Zdeňka Soběhrdová Tejbalová, jako jednatelka společnosti ATANAI PLUS, s. r. o. spolu s dalšími podezřelými osobami tím, že jako osoba zastupující jmenovanou obchodní společnost opakovaně v měsíčních přiznáních k dani z přidané hodnoty za září 2013 až leden 2015 deklarovala fiktivní dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie, na základě čehož si nárokovala nadměrné odpočty ve výši 4 659 973 Kč (z toho byla správcem daně vyplacena částka 951 977 Kč).

3. Dne 15. 10. 2015 byla policejním orgánem (vedlejším účastníkem) - za účasti zástupce České advokátní komory, policejním orgánem přizvaného konzultanta (dle ustanovení § 157 odst. 3 trestního řádu) a soudního znalce z oboru kybernetika - provedena inkriminovaná domovní prohlídka, v jejímž rámci došlo k zajištění výpočetní a komunikační techniky a nosičů elektronických dat obsahujících informace o prošetřované trestné činnosti a o komunikaci mezi podezřelými, jakož i předmětů obsahujících informace vztahující se k podezřelým obchodním společnostem a většího počtu registračních značek k motorovým vozidlům.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nebyl dán důvod k provedení domovní prohlídky v uvedené nemovitosti a že došlo k zajištění dokumentů a věcí (specifikovaných na str. 10 - 12 protokolu o provedení domovní prohlídky), jež zjevně nesouvisejí s prověřovanou trestnou činností; v této souvislosti stěžovatelka zdůrazňuje, že poskytovala společnosti ATANAI PLUS, s. r. o. pouze služby daňového poradce, nikoliv služby spočívající ve zpracování účetnictví (obdobně přitom stěžovatelka spolupracovala se společností SALLNARON s. r. o., nikoli však s ostatními společnostmi uvedenými na straně 2 a 3 protokolu o provedení domovní prohlídky, s nimiž údajně nikdy nespolupracovala). Nadto stěžovatelka namítá, že v napadeném příkazu je nařízení domovní prohlídky jakožto neopakovatelného a neodkladného úkonu odůvodněno zcela nedostatečně. Hledané dokumenty a informace na elektronických nosičích dat byly navíc dle stěžovatelky označeny naprosto neurčitě. V závěru ústavní stížnosti potom stěžovatelka poukázala na nerovnost v ochraně výkonu právního poradenství poskytovaného advokátem a právní pomoci poskytované ze strany daňového poradce, jež se projevuje tím, že na písemné a elektronické podklady, které jsou součástí spisu daňového poradce, nedopadá institut mlčenlivosti.

5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

6. Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu potom rozvádí ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

7. Stěžovatelkou napadený příkaz k domovní prohlídce však takovýto charakter - v daném kontextu - nemá. Z jeho označení i obsahu je totiž zřejmé, že nesměřuje proti stěžovatelce, nýbrž se týká výlučně společnosti ATANAI PLUS, s. r. o., vůči níž (respektive její jednatelce) směřují inkriminované úkony orgánů činných v trestním řízení. Ani z ústavní stížnosti a jejích příloh přitom nevyplývá, že by samotná prohlídka byla provedena v prostorách vlastněných, respektive užívaných stěžovatelkou. Stěžovatelka, která dle svých slov inkriminované společnosti, jejíž jednatelkou je podezřelá, poskytovala toliko daňové poradenství, tak není osobou oprávněnou namítat neústavnost příkazu (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1682/07

,

I. ÚS 1267/08

,

II. ÚS 3644/10

,

I. ÚS 4482/12

,

II. ÚS 1880/14

, zvláště pak stejné právní věci se týkající usnesení

sp. zn. II. ÚS 3667/15

), a za daných skutkových okolností ani ústavnost provedené prohlídky (viz dále). Ústavní stížností lze totiž napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně právě na právním postavení navrhovatele (stěžovatelky). Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů. Tzv. actio popularis není přípustná (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 1999

sp. zn. I. ÚS 74/99

).

8. Namítá-li konečně stěžovatelka v ústavní stížnosti, že v průběhu domovní prohlídky došlo k zajištění věcí nesouvisejících s prověřovanou trestnou činností, je třeba konstatovat, že stěžovatelka petitem ústavní stížnosti proti průběhu domovní prohlídky (jakožto tzv. jiného zásahu) nebrojí; i kdyby tak ovšem učinila, musela by být ústavní stížnost v této části - pakliže by byla shledána aktivní legitimace stěžovatelky k takovému návrhu - patrně odmítnuta pro nepřípustnost (podrobněji viz odůvodnění usnesení ze dne 28. 8. 2014

sp. zn. II. ÚS 2166/14

).

9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou; o takovém podání rozhoduje bez jednání soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2016

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj