Constitutional complaint dismissed because the taxpayer advisor lacked standing to challenge a search warrant targeting a third party.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele DPE servis a. s., se sídlem Křemencova 178/10, Praha 1, zastoupeného JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem V Dolině 1516/la, Praha 10, Michle, proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 37 Nt 5070/2015, vydanému Obvodním soudem pro Prahu 5, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, který měl zasáhnout do jím zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že zjevně nebyl dán důvod k tomu, aby byl vůbec vydán dotčený příkaz k domovní prohlídce v trestní věci podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit Mgr. Zdeňka Soběhrdová Tejbalová, jako jednatelka společnosti ATANAI PLUS, s. r. o. Dále namítl, že při provádění domovní prohlídky byly stěžovateli odňaty dokumenty, které zcela evidentně nesouvisely s údajnou trestnou činností páchanou ze strany společnosti ATANAI PLUS, s. r. o., které poskytoval služby daňového poradce. Zároveň stěžovatel uvedl, že obecný soud, který příkaz vydal, řádně nezdůvodnil, proč se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon dle ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu a zároveň naprosto neurčitě označil hledané dokumenty a informace na elektronických nosičích dat.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

4. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, který stěžovatel ústavní stížností požaduje zrušit, však takovýto charakter nemá. Z jeho označení i obsahu je totiž zřejmé, že nesměřuje proti stěžovateli, nýbrž týká se výlučně společnosti ATANAI PLUS, s. r. o., vůči níž (respektive její jednatelce) směřují inkriminované úkony orgánů činných v trestním řízení, kdy navíc ani samotná prohlídka nebyla provedena v prostorách vlastněných stěžovatelem. Stěžovatel, který je daňovým poradcem inkriminované společnosti, jejíž jednatelkou je podezřelá, tak není osobou oprávněnou namítat neústavnost příkazu, respektive provedené prohlídky (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1682/07

,

I. ÚS 1267/08

,

II. ÚS 3644/10

,

I. ÚS 4482/12

,

II. ÚS 1880/14

, všechna rozhodnutí zdejšího soudu dostupná z: http://nalus.usoud.cz). Ústavní stížností lze napadat totiž jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně právě na právním postavení navrhovatele (stěžovatele). Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů. Tzv. actio popularis není přípustná (viz také usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 74/99

ze dne 11. 5. 1999).

5. Nad tento rámec Ústavní soud připomíná, že pokud by stěžovatel soudil, že provedením dotčené prohlídky byly neoprávněně zabaveny věci, které patří jemu samotnému, či že jejím provedením bylo zasaženo do jeho práv, může proti postupu orgánů činných v trestním řízení brojit dle příslušných ustanovení trestního řádu či dalších zákonů (srov. přiměřeně usnesení

sp. zn. II. ÚS 2166/14

ze dne 28. 8. 2014 a argumentaci zde uvedenou). Nemůže se však účinně dovolávat ochrany svých základních práv ústavní stížností a namítat zásah do práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny za situace, kdy domovní prohlídka nebyla provedena v jím vlastněné nemovitosti a ani se netýkala jeho samotného [srov. a contr. nález

sp. zn. II. ÚS 1375/11

ze dne 11. 9. 2012 (N 156/66 SbNU 331).].

6. Stěžovatel tedy není aktivně legitimovaným subjektem k podání ústavní stížnosti proti výše uvedenému příkazu a nemůže se tak domáhat ochrany prostřednictvím ústavní stížnosti, neboť fakticky podává ústavní stížnost za jiného. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj