Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 240/16 ECLI:CZ:US:2016:3.US.240.16.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.

Numero d'incarto III.ÚS 240/16
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by four individuals against lower court rulings, citing severe formal and substantive defects. The applicants repeatedly ignored mandatory requirements, specifically the need for legal representation and adherence to statutory filing procedures, despite prior warnings. The Court deemed further instruction ineffective and formalistic, thus dismissing the petition without a full merits review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Constitutional Court Act; § 43 para. 1 lit. a of the Constitutional Court Act: A constitutional complaint must be filed in strict compliance with statutory formalities and by a lawyer; failure to correct these defects renders the petition inadmissible, and repeated disregard for warnings precludes further instruction.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation formal defects rejection Constitutional Court Act procedural requirements

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 34 of the Constitutional Court Act
§ 72 of the Constitutional Court Act
§ 30 of the Constitutional Court Act
§ 31 of the Constitutional Court Act
§ 43 para. 1 lit. a of the Constitutional Court Act

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. T. R., 2. nezl. T. R., 3. nezl. B. R. a 4. H. R., proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 479/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 21. 1. 2016, doručeným elektronicky Ústavnímu soudu téhož dne a prostřednictvím pošty dne 26. 1. 2016, napadl 1. stěžovatel jménem svým i jménem dalších stěžovatelů shora označená soudní rozhodnutí a domáhal se jejich zrušení, a to pro porušení práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod. Současně požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci.

Podání stěžovatele však nebylo možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, 72, 30, 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl a vede (viz věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 3425/15

,

I. ÚS 3412/15

,

III. ÚS 3418/15

a další), se přitom podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Stejně jako ve věci vedené pod

sp. zn. III. ÚS 3409/15

či

I. ÚS 233/16

se Ústavní soud proto uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Jde-li o návrh na přednostní projednání věci, takový postup by byl možný pouze za předpokladu, že by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; v opačném případě tento návrh jako návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti (a zvláštního výroku není třeba).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu