Constitutional Court dismisses constitutional complaint against lower court rulings due to lack of lawyer representation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicants' request to annul lower court decisions on grounds of violated judicial protection rights. Although the applicants repeatedly ignored mandatory lawyer representation requirements, the Court found that prior warnings in identical cases were sufficient to establish the rule. Consequently, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic, leading to the dismissal of the complaint.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing when the applicant fails to engage a lawyer, provided that prior warnings in identical cases have reliably communicated the mandatory representation requirement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele 1) T. R., 2) nezl. T. R. 3) B. R. a 4) H. R., proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a proti rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 472/2015, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 26. 1. 2016 stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu zásahu do práva na soudní ochranu a jinou právní ochranu. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 3425/15
,
I. ÚS 3412/15
,
III. ÚS 3418/15
a další).
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2016
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka