Constitutional Court dismisses appeal due to lack of mandatory lawyer representation and formal defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because the submission lacked mandatory lawyer representation and suffered from significant formal defects. The applicant repeatedly filed such defective complaints despite prior warnings from the Court regarding the necessity of legal counsel under the relevant statute. Consequently, the Court deemed further instruction ineffective and formally dismissed the request without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; A constitutional complaint filed without mandatory lawyer representation and containing formal defects is inadmissible, and repeated failure to correct these defects after prior warnings justifies dismissal without further instruction.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. září 2015 č. j. 3 As 36/2015-21 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. ledna 2015 č. j. 59 Af 178/2014-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem ze dne 25. 11. 2015, doručeným Ústavnímu soudu faxem téhož dne a poštovní relací dne 30. 11. 2015, který byl označen jako ústavní stížnost, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhla, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Podání stěžovatelky však není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatelka není pro řízení zastoupena advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka u Ústavního soudu vedla (např.
sp. zn. IV. ÚS 2729/13
,
IV. ÚS 3366/13
,
IV. ÚS 3556/13
), se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byla Ústavním soudem mnohokrát poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzývána k odstranění nedostatků návrhu.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2015
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu