Constitutional Court dismisses claim that state liability for criminal procedural delays violated property rights.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Naděždy Hezucké, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 č. j. 30 Cdo 1169/2014-150, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013 č. j. 17 Co 73/2013-127 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2012 č. j. 27 C 112/2011-92, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů státu podle čl. 36 odst. 3 Listiny a na ochranu základních práv a svobod soudní mocí, garantovanou čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") - dovolávala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2012 č. j. 27 C 112/2011-92 byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně (stěžovatelka) po státu domáhala zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody vyvolané nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, které bylo vedeno proti komplementářům obchodní společnosti Joint Invest Action, k. s. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy namítala, že jí vznikla škoda, neboť se nemohla v trestním a občanskoprávním řízení domoci náhrady škody proti trestně stíhaným komplementářům obchodní společnosti. Soud posuzoval věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Konstatoval, že případný vznik škody není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení.

3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 10. 2013 č. j. 17 Co 73/2013-127 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

4. Obecné soudy dovodily, že ve věci nemohla být dána odpovědnost státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Nárok stěžovatelky nebyl promlčen, protože bez ohledu na dodatečný stav pro odložení trestní věci z důvodu, že trestní stíhání komplementářů obchodní společnosti nebylo řádně zahájeno, se běh promlčecí doby u nároku poškozených na náhradu škody podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), řádným uplatněním v trestním řízení zastavil.

5. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 č. j. 30 Cdo 1169/2014-150 pro nepřípustnost odmítnuto.

II. Obsah ústavní stížnosti

6. Odpovědnost státu za škodu byla stěžovatelkou dovozována z vadně vedeného trestního stíhání, ukončeného odložením věci podle § 159a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka proto namítala, že nemohla uplatnit nárok na náhradu škody proti primárním škůdcům v adhezním řízení, a pak ani v řízení občanskoprávním, neboť během trestního řízení došlo k promlčení nároku.

7. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy se s nárokem na náhradu škody proti státu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nevypořádaly ústavně konformně. Stěžovatelka za primární pochybení státu pokládala nezákonné rozhodnutí o sdělení obvinění komplementářům obchodní společnosti, které bylo provedeno v rozporu se zákonem, a proto trestní stíhání nebylo řádně zahájeno. Podle názoru stěžovatelky šlo i o nesprávný úřední postup, umocněný nepřiměřenou délkou trestního řízení. K pravomocnému odložení trestní věci mimoto dosud nedošlo, protože předmětné usnesení nebylo doručeno všem poškozeným.

8. Stěžovatelka nesouhlasila s výkladem obecných soudů, že postupem orgánů činných v trestním procesu nebyla zmařena možnost uplatnit nárok na náhradu škody v občanskoprávním řízení, neboť neuplynula promlčecí doba. Usuzovala na příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů státu a tvrzenou škodou.

III. Právní posouzení

9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

10. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o zamítnutí nároku na náhradu škody proti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. pro nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání nebo nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení a tvrzeným vznikem škody nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně vyložily, proč nevyhodnotily nárok stěžovatelky jako důvodný. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího zakládat opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

11. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nadto je nutno uvést, že stěžovatelka v obsahu ústavní stížnosti uplatnila argumenty, které již byly použity v řízení před obecnými soudy, jež námitky stěžovatelky o běhu promlčecí lhůty vypořádaly dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014

sp. zn. I. ÚS 2447/14

, ze dne 23. 10. 2014

sp. zn. III. ÚS 3126/14

, ze dne 26. 5. 2015

sp. zn. IV. ÚS 1156/15

nebo ze dne 11. 6. 2015

sp. zn. III. ÚS 1366/15

).

12. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu