Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded due to identical prior rejection in similar case.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Miluše Vítové, zastoupené JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - domovní prohlídce na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 3. 2014 sp. zn. Nt 3045/2014 provedené policejním orgánem dne 17. 4. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá obnovení stavu před domovní prohlídkou a vrácení odňatých či vydaných věcí, neboť realizací domovní prohlídky došlo k narušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Na základě citovaného příkazu k domovní prohlídce provedla Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, prohlídku podle § 83 odst. 1 tr. řádu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že policejní orgán postupoval při domovní prohlídce nepřiměřeně a zajištěním peněžních prostředků jí znemožnil podnikat; nebyla poučena podle ustanovení § 85 odst. 1, § 85a odst. 1, 2 a § 158 odst. 5, 8 tr. řádu, nedošlo k řádné protokolaci jejího výslechu, neobdržela potvrzení o převzetí nebo zajištění věcí ihned po prohlídce, a ani protokol o jejím provedení. Důvody, pro které byla domovní prohlídka neodkladným a neopakovatelným úkonem, nelze z protokolu zjistit, a odůvodnění proto koliduje s nálezem Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 47/13

(pročež je nepřezkoumatelné); do podání ústavní stížnosti pak orgány činné v trestním řízení ostatně neučinily jakékoliv další úkony ve věci. Na tomto základě stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud deklaroval porušení zaručených práv, zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování zaručených práv a přikázal obnovit původní stav navrácením zajištěných věcí specifikovaných v protokolu o provedení domovní prohlídky.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní s hodnocením, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Určující pak v dané věci je, že nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska vymezení rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu, identifikuje se stížností jiných stěžovatelů, zastoupených týmž právním zástupcem, a vycházející z obdobných skutkových a právních poměrů (domovní prohlídky na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 3. 2014 sp. zn. Nt 3045/2014 provedené dne 17. 4. 2014 na shodné adrese), o níž Ústavní soud již dříve rozhodl usnesením

sp. zn. IV. ÚS 1112/15

ze dne 9. 7. 2015, a jako zjevně neopodstatněnou ji odmítl (dále se připomíná věcně související usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 851/15

ze dne 5. 5. 2015).

To je významné potud, že tam vyslovené závěry se uplatní i v dané věci, neboť není důvodu se od nich jakkoliv odchýlit.

Patří se pak konstatovat, stejně jako v odkazované věci, že Ústavní soud neshledává v postupu orgánů činných v trestním řízení pochybení, která stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje.

Je tudíž na místě úsudek, že se stěžovatelce porušení základních práv a svobod doložit nezdařilo, a výše předjímané hodnocení její ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné je tím odůvodněno.

Jako takovou ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu