Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to non-exhaustion of appeal remedies pending at Supreme Court.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because she had not exhausted all available legal remedies. Although she filed an appeal with the Supreme Court, the court noted that this appeal had not yet been decided at the time of the complaint. The court ruled that a constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not completed the exhaustion of all procedural means provided by law, specifically citing the principle of subsidiarity which requires the finality of the last ordinary remedy before constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, particularly when an appeal is pending before the Supreme Court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Kubáčové, právně zastoupené JUDr. Františkem Šindlerem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 48/9, Odry, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2014 č. j. 7 To 285/2014-841 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 2. 2014 č. j. 21 T 34/2013-806, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka podala ve smyslu § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud zejména pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
2. Z obsahu ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud, že stěžovatelka ve věci podala rovněž dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž nebylo dosud rozhodnuto.
3. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. To platí i pro situaci, kdy bylo dovolání sice podáno, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 65/15
ze dne 12. 2. 2015, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydal-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 3394/10
ze dne 14. 2. 2011 a usnesení
sp. zn. III. ÚS 2776/10
ze dne 26. 10. 2010). Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve než Nejvyšší soud na straně jedné, na straně druhé by však ani nebylo rozumné, aby o souběžně podané ústavní stížnosti dále vedl řízení a sledoval, kdy Nejvyšší soud rozhodne. Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud stěžovateli vyhoví, a proto by se nynější ústavní stížnost mohla stát bezpředmětnou (viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 3731/12
ze dne 3. 6. 2013).
7. Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem předčasným, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut (viz usnesení
sp. zn. III. ÚS 50/13
ze dne 28. 2. 2013).
8. Jako vhodné se jeví doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje. Pakliže by jejímu dovolání Nejvyšší soud nevyhověl a stěžovatelka měla i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena její ústavně zaručená práva, nebrání jí toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem (viz usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3407/11
ze dne 5. 12. 2011).
9. Z výše uvedeného vyplývá, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji Ústavní soud odmítl v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2015
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj