Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of legal representation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant, Dana Hadrabová, against lower court decisions regarding a debt payment. The court found the submission lacked essential formalities, specifically the applicant's failure to be legally represented by a lawyer and the absence of a power of attorney. Although the applicant had previously been warned about the mandatory requirement for legal counsel in similar cases, the court deemed further individual warnings ineffective and formalistic, thus dismissing the complaint under the relevant statutory provision.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to meet formal requirements, such as mandatory legal representation, and the court may dismiss it without a hearing if the defect cannot be remedied.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o návrhu Dany Hadrabové, ve věci týkající se řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 EC 82/2009 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 212/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 27. ledna 2014, které Ústavní soud obdržel dne 29. ledna 2014, stěžovatelka brojila proti rozhodnutím vydaným v rámci řízení o zaplacení částky 33.785 Kč s příslušenstvím vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 EC 82/2009.
2. Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelka nebyla právně zastoupena dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, k návrhu nebyla přiložena plná moc pro zastupování a podání nesplňovalo ani další zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti (např. nebylo z něj zřejmé, jaká ústavně zaručená práva měla být porušena a čeho konkrétně se navrhovatelka domáhá).
3. Z několika předchozích řízení o návrzích, které navrhovatelka v minulosti podala, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byla o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučena (viz ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. III. ÚS 107/12
,
IV. ÚS 2292/13
a
I. ÚS 2373/13
).
4. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
5. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
6. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem její návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2014
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj