Constitutional Court dismisses constitutional complaint against home search order as clearly unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by David Darling against a home search order issued by the District Court for Prague 1. The applicant argued that the order violated his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, citing lack of sufficient justification and formal defects. The court rejected these claims, noting that the order contained adequate reasons and that similar complaints had already been found unfounded in previous decisions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court must dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the contested administrative or judicial act is lawful, sufficiently reasoned, and does not violate fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Darlinga, zastoupeného JUDr. Josefem Pelechem Ph.D., advokátem, se sídlem Kardinála Berana 1157/32, 301 00 Plzeň, proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 63 Nt 2553/2012 vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. 1. 2013, stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedený příkaz k domovní prohlídce (dále jen "příkaz") vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1, kterým byla podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") nařízena domovní prohlídka v něm blíže označeného objektu k bydlení a prostor k tomuto objektu přináležejících, nacházejících se na adrese v P. Stěžovatel považuje vydání příkazu za zásah do jeho ústavně zaručených základních práv, konkrétně čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Stěžovatel namítá zejména absenci dostatečného odůvodnění provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu. Další pochybení spatřuje stěžovatel v existenci formálních vad, které se ve vydaném příkazu vyskytují. Z těchto důvodů stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud napadený příkaz zrušil, zakázal příslušnému policejnímu orgánu pokračovat v porušování jeho základního práva zakotveného v čl. 12 odst. 1 Listiny a přikázal mu obnovit stav před tímto porušením tím, že policejní orgán vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené na základě předmětného příkazu (specifikované blíže v protokolu o provedení domovní prohlídky).
3. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného příkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Nutno zejména poukázat na již vydaná usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/13
ze dne 5. 3. 2013 a usnesení
sp. zn. I. ÚS 3701/13
ze dne 21. 3. 2013, v nichž stěžovatel uplatnil obdobné námitky jako v tomto případě a které Ústavní soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Obzvláště v usnesení
sp. zn. I. ÚS 3701/13
se již Ústavní soud vypořádal s takřka identickými skutečnostmi, jež stěžovatel i v rámci nynější stížnosti napadá jako neústavní.
5. Ústavní soud tak i v tomto případě musí zopakovat, že namítané rozpory, na nichž stěžovatel staví jeho ústavní stížnost, jsou toliko písařskými chybami bez jakékoliv ústavně právní relevance. Co se týče odůvodněnosti provedené domovní prohlídky, nelze Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v jím vydaném příkazu nic vytknout, jelikož příkaz obsahuje dostatečné vymezení důvodů, pro které je k tomuto úkonu přistupováno. Žádná ze stěžovatelových námitek tak nedosahuje ústavněprávní dimenze a v uvedené věci se nejedná ani o projev svévole obecného soudu, ani se zde nevyskytuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, pro něž by zde musel zasáhnout Ústavní soud.
6. Podle čl. 12 odstavců 1 a 2 Listiny je obydlí nedotknutelné, vstup není bez souhlasu obyvatele dovolen, přičemž jen zákon stanoví, kdy může soudce vydat příkaz k domovní prohlídce výhradně pro účely trestního řízení. Postupem obvodního soudu ovšem nedošlo k zásahu do zaručených práv stěžovatele naříkaným způsobem. Soud v mezích své pravomoci, zákonným způsobem a řádně odůvodněným rozhodnutím nařídil prohlídku definovaných nemovitostí (srov. např. usnesení ze dne 16. 10. 2013
sp. zn. IV. ÚS 103/13
; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu