Constitutional Court dismisses appeal against warrant for home search due to sufficient justification of urgency.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by David Darling against a home search warrant issued by the District Court for Prague 1. The applicant argued that the warrant lacked sufficient justification for being an urgent act under the Criminal Procedure Code, citing violations of his right to home inviolability and other fundamental rights. The Court found the lower court's reasoning adequate, noting that the prosecutor's claim of potential evidence destruction provided a valid basis for treating the search as urgent and necessary.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 160 odst. 4 trestního řádu; § 83 odst. 1 al. 2 trestního řádu: A warrant for a home search may be deemed urgent even without prior criminal proceedings if the prosecution demonstrates a reasonable fear of evidence destruction, warranting immediate judicial authorization.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 5. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Davida Darlinga, zastoupeného JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem se sídlem Kardinála Berana 1157/32, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. listopadu 2012 sp. zn. 63 Nt 2552/2012 vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1 s tvrzením, že jím mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Navrhovatel vyslovil v této souvislosti přesvědčení, že předmětný příkaz trpí formálními vadami a že není co do provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu dostatečně odůvodněn. Z těchto důvodů se posléze, též s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, domáhal, aby Ústavní soud napadený příkaz k domovní prohlídce nálezem zrušil, zakázal příslušnému policejnímu orgánu pokračovat v porušování jeho základního práva zakotveného v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a přikázal mu obnovit stav před tímto porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené na základě předmětného příkazu, specifikované blíže v protokolu o provedení domovní prohlídky.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno (srov. nálezy
sp. zn. II. ÚS 298/05
,
II. ÚS 362/06
,
II. ÚS 789/06
,
II. ÚS 474/07
,
IV. ÚS 1780/07
,
IV. ÚS 2227/12
).
V nálezu
sp. zn. IV. ÚS 1780/07
Ústavní soud pod aspektem kautel plynoucích z ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí uvedl, že "pokud ... nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 trestního řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva ... bezprostředně dotýká.".
Jinými slovy, vyjádřil názor akceptující dostatečnost odůvodnění příkazu k domovní prohlídce i pro případ, že o neodkladnosti provedené prohlídky specifické okolnosti dané kauzy (v odůvodnění příkazu popsané) zřejmě svědčí.
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozhodnutí se přitom z pohledu relevantního pro tento přístup podává, že obecný soud zrekapituloval příslušný návrh státního zástupce a svůj postoj shrnul tak, že v označených prostorách by se mohl nacházet důkazní materiál důležitý pro trestní řízení. Co do odůvodnění povahy této prohlídky jako neodkladného úkonu vyjádřil soud obavu, že u věcí a důkazů, stran nichž předpokládá, že se v nich nacházejí, a které jsou způsobilé posléze zahájení trestního stíhání podezřelých osob odůvodnit, je s ohledem na popsaný kontext dána důvodná obava z jejich zmaření, zničení či odvezení. Z pohledu ústavněprávního napadený příkaz k domovní prohlídce tudíž obstojí.
Proto byl návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu