Constitutional Court dismisses constitutional complaint as it was filed after the statutory two-month deadline expired.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Ing. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem Plzeň, Skrétova 48, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2013 sp. zn. 8 To 21/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 22. října 2013 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), jímž byla dle jeho tvrzení porušena jeho v návrhu blíže uvedená základní práva a svobody.

2. Tímto rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 7. ledna 2013 sp. zn. 3 Nt 2612/2013, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel je účasten amnestie vyhlášené rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013, a promíjí se mu proto trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. května 1995 sp. zn. 2 T 15/95. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. června 2013 č. j. 7 Tdo 527/2013-13 odmítl, neboť proti takovému rozhodnutí stížnostního soudu, jímž se ruší rozhodnutí soudu prvního stupně, zákon nepřipouští možnost podat dovolání. Stěžovatel se rovněž obrátil s podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona dle ustanovení § 266 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), na ministryni spravedlnosti, která jej sdělením ze dne 9. října 2013 informovala, že k podání stížnosti neshledala důvody, a jeho podnět proto odložila.

3. Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání podané ústavní stížnosti, musel posoudit, zda tato splňuje formální náležitosti kladené na ní zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě.

4. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V projednávaném případě již právní předpisy neposkytují stěžovateli žádný prostředek, kterým by mohl brojit proti ústavní stížností napadenému usnesení, neboť stěžovatelem podané dovolání takový prostředek práva nepředstavuje (srov. § 265a trestního řádu), o čemž byl odborníkem zastoupený stěžovatel v poučení napadeného usnesení zpraven, a podnět k podání stížnosti pro porušení zákona dle ustanovení § 266 trestního řádu nepředstavuje dle ustálené judikatury Ústavního soudu opravný prostředek ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu [srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 9/94

ze dne 12. 5. 1994 (U 11/2 SbNU 219), usnesení

sp. zn. III. ÚS 70/03

ze dne 15. 5. 2003 nebo usnesení

sp. zn. I. ÚS 1716/13

ze dne 27. 6. 2013, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz].

5. Nadto lze jen pro úplnost poznamenat, že z výše uvedené judikatury mimo jiné vyplývá závěr, dle nějž nelze sdělení o vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona považovat za rozhodnutí, na které by dopadaly principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Tímto úkonem ministra spravedlnosti nemůže zásadně dojít k zásahu do základních práv a svobod jednotlivců, a proto je možnost zásahu Ústavního soudu proti takovému aktu vyloučena.

6. Dotazem u okresního soudu (č. l. 14 spisu Ústavního soudu) bylo zjištěno, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 4. února 2013. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána 21. října 2013. Z toho je zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí uvedené dvouměsíční lhůty.

7. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu