Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal requirements under the Constitutional Court Act.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Pojdl against a Supreme Administrative Court ruling. The petitioner repeatedly submitted complaints with formal defects despite prior warnings and legal counsel requirements. The court deemed further rejections for these defects ineffective and formalistic given the petitioner's history of similar submissions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The court may dismiss a constitutional complaint without oral proceedings if the petitioner's repeated failure to correct formal defects renders further warnings ineffective and formalistic.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem o ústavní stížnosti Pavla Pojdla, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ca 417/2009-162 ze dne 22. 11. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu postoupena Městským soudem v Praze přípisem ze dne 19. 8. 2013, stěžovatel brojí proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, uvedenému v záhlaví.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2002 došlo Ústavnímu soudu přes padesát podání stěžovatele, přičemž mnohá tato podání byla odmítnuta pro neodstraněné vady. K odstraňování vad ústavní stížnosti byl přitom opakovaně vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti i o nutnosti být v řízení o Ústavní stížnosti zastoupen advokátem (včetně poučení, jakým způsobem si může advokáta opatřit).
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele (viz např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2574/09
,
sp. zn. IV. ÚS 1647/10
,
sp. zn. I. ÚS 2053/11
,
sp. zn. I. ÚS 1086/13
,
sp. zn. I. ÚS 2252/13
), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj