Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial violations regarding presidential amnesty eligibility. The Court rejects new arguments not raised in lower courts. The Court rules amnesty proceedings do not trigger full fair trial guarantees. The Court applies the principle of subsidiarity for constitutional complaints. The Court emphasizes that lower courts properly applied amnesty criteria. The Court notes the applicant failed to raise prior procedural defects.

Ústavní soud rozhodl dne 23. července 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 3. 2013 č. j. 2 T 69/2004-723 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2013 č. j. 4 To 151/2013-813, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivé soudní řízení dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně podle § 368 trestního řádu a contrario ve spojení s čl. III odst. 2 písm. b), odst. 4 amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 tak, že se vyslovuje, že stěžovatel není účasten amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 a nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 4. 2007 č. j. 2 T 69/2004-409 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 8 to 520/2008, se mu nepromíjí. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně zamítl ústavní stížností napadeným usnesením. Trestní soudy obou stupňů dospěly k závěru, že stěžovatel nevyhovuje podmínce uvedené v čl. III odst. 2 písm. b) rozhodnutí o amnestii, neboť mu byl mj. uložen trest za trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 trestního zákona, tedy za trestný čin, který byl podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění účinném od 1. 1. 2010, považován za zločin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že nesouhlasí s argumentací obecných soudů zločinem proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, která nestojí na základu trestního práva, a s argumentací dalším odsouzením, kterou považuje za extenzivní výklad amnestie prezidenta republiky. Podle stěžovatele mu nadto rozsudek Okresního soudu ve Znojmě, jímž byl odsouzen mj. za trestný čin pohlavního zneužívání, nebyl nikdy doručen a je tedy podle jeho názoru nepravomocný. V důsledku nedoručení rozsudku pak, podle stěžovatele, došlo k mylnému zápisu v rejstříku trestů, což mělo vliv na další nesprávné rozhodování soudů o účasti stěžovatele na amnestii prezidenta republiky. Stěžoval dále navrhl, aby Ústavní soud jeho ústavní stížnost projednal přednostně.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí ostatních soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 1216/13

). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.

Ústavní soud především konstatuje, že článek 36 odst. 1 Listiny, stejně jako další záruky spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. článku 6 Úmluvy se na řízení podle hlavy dvacáté třetí trestního řádu (tj. včetně ustanovení § 368 trestního řádu o rozhodnutí o použití amnestie) nevztahují, neboť řízení o amnestii není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy; veškeré záruky spravedlivého trestního řízení byly uplatňovány již dříve v řízení vedoucím k pravomocnému odsouzení stěžovatele (srov. též usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 725/13

).

K argumentům stěžovatele týkajícím se nesprávné aplikace článku III odst. 2 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii Ústavní soud konstatuje, že soudy obou stupňů řádným a dostatečným způsobem odůvodnily své závěry o tom, že stěžovatel není účasten amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2003. Pokud jde o námitky stěžovatele týkající se kvalifikace jeho trestného činu jako zločinu proti lidskosti a nedoručení rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, Ústavní soud konstatuje, že tyto námitky stěžovatel v řízení před trestními soudy neuplatnil. Pokud tak neučinil, nelze tyto námitky nově předestřít až v řízení o ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti mohou být oprávněně nedostatky namítány pouze za předpokladu, že byly uplatněny v řízení před ostatními soudy a tyto soudy se jimi dostatečně nezabývaly či je opominuly; v opačném případě k nim Ústavní soud v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti nepřihlíží.

O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti nebylo nutno vzhledem k její zjevné neopodstatněnosti rozhodovat.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. července 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu