Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding administrative court fee awards.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by CG HOLDING against multiple rulings of the Municipal Court in Prague. The complainant argued that the court's refusal to award litigation costs violated principles of legal certainty and fair process, claiming inconsistent decisions across different senates. The court rejected these claims as clearly unfounded, noting the complainant had previously filed over 16 identical complaints against more than 700 decisions which were already dismissed in similar proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the complainant has repeatedly raised identical arguments against numerous decisions without new facts or legal grounds.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti CG HOLDING, s. r. o. se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Anny Letenské 7/34, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti výrokům č. II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 A 216/2011-34-35 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 8 A 150/2011-44 ze dne 16.12.2011, č. j. 8 A 155/2011-37 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 157/2011-36 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 159/2011-37 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 166/2011-53 ze dne 16. 12.2011, č. j. 10 A 220/2011-42-45 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 221/2011-35-38 ze dne 5. 1.2012, č. j. 10 A 222/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 175/2011-47-50 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 190/2011-35-38 ze dne 5. 1.2012, č. j. 10 A 176/2011-46-49 ze dne 5. 1.2012, č. j. 10 A 225/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 177/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 223/2011-35-38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 10 A 224/2011-36-39 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 8 A 148/2011 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 8 A 156/2011-35 ze dne 16. 12. 2011, č.j. 10 A 194/2011-34-35 ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 131/2011-42-45 ze dne 14. 12. 2011, č. j. 10 A 210/2011-35-36 ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 151/2011-44-45 ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 214/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 236/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 237/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 234/2011- 35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 233/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 217/2011- 35-36 ze dne 6. 12. 2011, č.j. 10 A 213/2011-36-37 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 227/2011-26-27 ze dne 14. 12. 2011, č. j. 10 A 219/2011-35-36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 10 A 215/2011-35-36 ze dne 6.12.2011, č. j. 8 A 164/2011-24 ze dne 17. 10. 2011, č. j. 9 A 153/2011-18-20 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 151/2011-31-33 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 197/2011-20-22 ze dne 20. 12. 2011, č.j. 9 A 198/2011-19-21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 158/2011-31-35 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 178/2011-31-32 ze dne 20.12.2011, č. j. 9 A 168/2011-30-32 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 183/2011- 20-22 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 194/2011-19-21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 174/2011-31-33 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 195/2011-19-21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 191/2011-23-25 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 9 A 226/2011-24-26 ze dne 20. 12. 2011 a č. j. 9 A 230/2011-25-27 ze dne 20. 12. 2011, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení principů svobodného a demokratického státu dle čl. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a to předvídatelnosti práva a právní jistoty, porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na zákonnost postupu orgánů uplatňujících státní moc (čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i porušení práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), zrušení výroků II. shora označených rozhodnutí Městského soudu v Praze.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v červenci roku 2010 koupila od mobilního operátora T-Mobile Czech Republic, a. s., portfolio tisíce pohledávek za různými dlužníky. V průběhu měsíce srpna a září 2010 podala u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ") více než osm set návrhů na zahájení správního řízení proti těmto dlužníkům o zaplacení dlužných částek. ČTÚ však nedodržel lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí a stěžovatelka se proto v průběhu roku 2011 v cca osmi stech případech obrátila na Městský soud v Praze se žalobami na ochranu proti nečinnosti. Po podání těchto žalob však ČTÚ v předmětných správních řízeních rozhodl. Stěžovatelka proto vzala žaloby zpět, přičemž žádala přiznání náhrady nákladů v částce 9.640,- Kč za každé řízení. Městský soud v Praze shora označenými rozhodnutími řízení sice zastavil (výrok I.), avšak ve výroku č. II. rozhodnutí v rozporu se zákonem a judikaturou Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala okolnosti předmětných řízení a obsáhle polemizuje s argumentací uvedenou Městským soudem v Praze v odůvodnění napadených usnesení, kdy jednotlivé senáty měly rozhodovat za stejných podmínek opačně, než dříve ve shodných věcech. Tím mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v ústavně zaručených právech, a stěžovatelka proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Současně navrhuje, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.
II. 4. Ústavní soud poté, co vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení a seznámil se s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatelka se v identických případech obrací na Ústavní soud opakovaně, kdy v 16 podáních k Ústavnímu soudu brojila proti více než 700 rozhodnutím Městského soudu v Praze. Vždy se přitom domáhala přiznání nákladů řízení před správním soudem v požadované výši. Ústavní soud s ohledem na tuto skutečnost nerekapituluje podrobněji stížnostní námitky stěžovatelky, neboť tyto jsou ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se již Ústavní soud podrobně vypořádal v usneseních
sp. zn. III. ÚS 3697/11
ze dne 21. 6. 2012,
sp. zn. II. ÚS 3698/11
ze dne 23. 8. 2012,
sp. zn. IV. ÚS 223/12
ze dne 1. 11. 2012,
sp. zn. II. ÚS 1125/12
ze dne 10. 1. 2013,
sp. zn. II. ÚS 1888/12
ze dne 20. 9. 2012,
sp. zn. III. ÚS 1889/12
ze dne 11. 9. 2012,
sp. zn. IV. ÚS 2768/12
ze dne 9. 4. 2013,
sp. zn. IV. ÚS 2928/12
ze dne 23. 1. 2013 a
II. ÚS 2929/12
ze dne 10. 1. 2013, která jsou stěžovatelce známá (dostupná též na http://nalus.usoud.cz.) a jimiž byly ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu nemá Ústavní soud důvod nic měnit, a proto na jejich odůvodnění pro stručnost pouze odkazuje.
6. Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu