Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs in administrative proceedings against telecommunications authority.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by CG Holding against six rulings of the Municipal Court in Prague. The plaintiff argued that the awarded court costs of 1,432 CZK were unconstitutionally low compared to the claimed 9,640 CZK per proceeding. The court rejected the claim as identical to previously dismissed complaints and found no violation of constitutional rights. Consequently, the complaint was rejected under Section 43(2)(a) of the Constitutional Court Act, and the request for reimbursement of litigation costs was also denied.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43(2)(a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if it finds no evidence of an unjustified interference with constitutionally guaranteed rights, particularly when the complaint is substantively identical to previously rejected ones.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky CG Holding, s. r. o., se sídlem Anny Letenské 7/34, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, o ústavní stížnosti proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 144/2011-27 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 87/2011-38 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 90/2011-38 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 93/2011-28 ze dne 24. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 94/2011-35 ze dne 24. 5. 2012 a výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 A 37/2012-29 ze dne 28. 6. 2012, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 1. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobami podanými u městského soudu, evidovanými pod sp. zn. 9 A 144/2011, 9 A 87/2011, 9 A 90/2011, 9 A 93/2011, 9 A 94/2011 a 8 A 37/2012, dožadovala, aby tento uložil Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen "vedlejší účastník") povinnost vydat rozhodnutí v řízení o rozkladu. Stěžovatelka následně vzala předmětné žaloby zpět s odůvodněním, že vedlejší účastník již ve věci rozhodl. Městský soud ve všech šesti případech řízení zastavil (výrok I.) a zavázal vedlejšího účastníka uhradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 1.432,- Kč (výrok II.).
Stěžovatelka napadla nákladové výroky rozhodnutí městského soudu ústavní stížností, dále doplněnou přípisem ze dne 5. 12. 2012, v níž tvrdila rozpor těchto výroků s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy České republiky. Stěžovatelka měla za to, že byla protiprávně zkrácena ve svém nároku na náhradu nákladů řízení, neboť tato měla dle jejího názoru činit v každém řízení 9.640,- Kč namísto přiznaných 1.432,- Kč. Kromě zrušení napadených rozhodnutí stěžovatelka požádala, aby jí bylo vůči městskému soudu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadených rozhodnutí.
Ústavní soud podrobněji nerekapituloval stížnostní námitky, neboť tyto byly ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se Ústavní soud vypořádal v usnesení
sp. zn. II. ÚS 2929/12
ze dne 10. 1. 2013, jakož i v usneseních
sp. zn. II. ÚS 3698/11
ze dne 23. 8. 2012,
sp. zn. III. ÚS 1889/12
ze dne 11. 9. 2012,
sp. zn. II. ÚS 1888/12
ze dne 20. 9. 2012 a
sp. zn. IV. ÚS 223/12
ze dne 1. 11. 2012 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterými byly předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích neměl Ústavní soud důvod nic měnit, proto na jejich odůvodnění pro stručnost odkazuje.
Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu