Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2819/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2819.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding procedural costs. The court rejects repeated claims for full cost reimbursement. Precedent establishes that similar complaints are clearly unfounded. The court notes the ineffectiveness of repeated filings. The decision upholds the lower court's cost ruling. The complaint is rejected without further review.

Numero d'incarto I.ÚS 2819/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against the district court's ruling on litigation costs. The applicant argued for full reimbursement of procedural expenses based on previously cited constitutional provisions, but the court found no new grounds for intervention. The decision relied on established precedent regarding the ineffectiveness of repeatedly filing similar complaints on the same issue.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant repeatedly raises the same issue without new facts or arguments, rendering the remedy ineffective.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs reimbursement clearly unfounded complaint repeated filing ineffectiveness procedural expenses ruling

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2012 č. j. 157 EC 310/2010-33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých práv zaručovaných články 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení článku 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.

Napadeným rozhodnutím bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení v žalobě specifikované finanční částky, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.

V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil z týchž důvodů, které již uvedl např. v rozhodnutích

sp. zn. I. ÚS 1175/12

,

IV. ÚS 1093/12

,

III. ÚS 1460/12

; na jejich odůvodnění pro stručnost stěžovatele odkazuje, neboť se týkají shodné problematiky posouzení účelnosti nákladů řízení. Ostatně obsahovou správnost závěrů, z níž právě citovaná judikatura vychází, potvrdil nedávno Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012,

sp. zn. I. ÚS 988/12

(šlo o nález vzešlý z řízení o jedné z mnoha typově shodných stížností stěžovatele; právě citovaným nálezem přitom nebylo vyhověno žádné části jeho tehdejšího stížnostního žádání).

Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je mu náhled Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem pro možnost obrátit se na právě jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu