Constitutional Court dismisses repeated constitutional complaints regarding litigation cost allocation as procedurally inadmissible.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO, spol. s r. o., challenging a lower court's decision on litigation costs. The applicant argued for full reimbursement of expenses based on previously cited precedents, but the court found no new grounds for intervention given the identical nature of the complaints. Consequently, the complaint was dismissed under § 43(2)(a) of the Constitutional Court Act due to the lack of a specific reason for judicial review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint if the applicant has already filed similar complaints on the same issue without discovering new reasons for judicial intervention.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO, spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2012 č. j. 123 EC 299/2010-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručovaných články 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho obdobných předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatele na zaplacení v žalobě specifikované finanční částky 1008 Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli žalovanou částku s příslušenstvím. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 300 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.
V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. To platí z týchž důvodů, které již uvedl např. v rozhodnutích
sp. zn. I. ÚS 1175/12
,
IV. ÚS 1093/12
,
III. ÚS 1460/12
, na jejichž odůvodnění pro stručnost odkazuje, neboť se týkají shodné problematiky posouzení účelnosti nákladů řízení.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Nad rámec toho Ústavní soud poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je mu názor Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem možnosti obrátit se na uvedený soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2012
Vojen Güttler
předseda senátu