Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1928/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1928.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs for a debt collection company's routine litigation.

Numero d'incarto IV.ÚS 1928/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO, s. r. o., against a district court ruling that awarded only the court fee as litigation costs. The company argued that its business of debt collection required professional legal representation, yet the court deemed the case routine and denied further cost reimbursement. The court rejected this claim, citing its previous decisions that such dismissals are constitutionally acceptable when the case involves standard administrative tasks without complex legal issues.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower court's refusal to award litigation costs is based on a reasonable assessment that the case does not require professional legal assistance.

Parole chiave

Generato dall'IA
litigation costs debt collection routine litigation constitutional complaint legal representation Czech Republic Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 37 odst. 2 Listiny
Art. 90 Ústavy České republiky
§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
Podle přesvědčení soudu nelze proto žádné náklady, jež účastníku vzniknou při zneužívání práva na právní pomoc v řízení před soudem, považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.
§ 150 o. s. ř.
§ 151 odst. 2 o. s. ř.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. března 2012 č. j. 155 EC 565/2009-37, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a M. M. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a práva na soudní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ve výroku II.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka, právní nástupkyně Dopravního podniku Ostrava, a. s., se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1 008,-Kč s příslušenstvím představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, Okresní soud v Ostravě jí rozsudkem ze dne 15. března 2012 č. j. 155 EC 565/2009-37 přiznal nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 300,- Kč, reprezentujících uhrazený soudní poplatek. Pokud šlo o náklady právního zastoupení, okresní soud dovodil, že stěžovatelka je právnickou osobou, která si hromadné nabývání a vymáhání pohledávek zvolila za předmět své činnosti a každý podnikatel má disponovat vlastním personálními, technickými, popř. i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání. V dané věci nenastala taková okolnost, která by právní zastoupení stěžovatelky odůvodnila, neboť, jak je soudu známo z úřední činnosti, stěžovatelka tyto nároky uplatňuje vzorovým návrhem, v němž jsou měněny pouze identifikační údaje žalované strany a další údaje o jízdě bez platného jízdního dokladu. Vyplňování těchto návrhů je podle názoru soudu pouze rutinní činnost, která nevyžaduje žádné odborné znalosti. Podle přesvědčení soudu nelze proto žádné náklady, jež účastníku vzniknou při zneužívání práva na právní pomoc v řízení před soudem, považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že právě proto, že podniká v oboru nabývání a vymáhání pohledávek, je třeba při vyčíslení jejích nákladů přihlédnout k tomu, že na celém souboru pohledávek musí pracovat tým zaměstnanců se všemi příslušnými náklady a navíc je k tomu vždy potřebná odborná pomoc advokáta. Okresní soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, neodkázal na žádné zákonné ustanovení a nepostupoval tudíž ani dle diskrečního oprávnění na snížení nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 či § 151 odst. 2. o. s. ř. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje za svévolný a navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1236/07

,

I. ÚS 257/05

,

I. ÚS 191/06

a

I. ÚS 3923/11

. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.

II. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních

sp. zn. IV. ÚS 985/12

ze dne 26. 3. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1916/12

ze dne 30. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. června 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu