Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1577/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1577.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low court costs for bagatelní claims as unreasonable.

Numero d'incarto II.ÚS 1577/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling awarding only 300 Kč in litigation costs. The plaintiff argued that the low award violated her right to a fair trial and legal aid, claiming the court failed to compensate for professional legal representation in a successful claim. The court rejected this, noting that the plaintiff had filed dozens of similar 'formal' claims and that the district court's reasoning regarding the unreasonableness of legal fees in such cases was logical and not arbitrary.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints as obviously unfounded when the lower court's decision on litigation costs for minor claims is reasonably justified and does not constitute arbitrary conduct.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs award bagatelní claims right to fair trial legal aid compensation formal claims procedure unreasonable decision

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, Palackého 796/57a, se sídlem Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, směřující proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. února 2012, č. j. 134 EC 313/2009-39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se obrátila Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Okresní soud v Ostravě tímto rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni (stěžovatelce) částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč (výrok II.). Stěžovatelka, opírající svou aktivní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2008 uzavřenou mezi společností Dopravní podnik Ostrava a. s., a společností Freedom Investment s. r. o., a navazující smlouvu uzavřenou dne 27. 11. 2008 mezi společností Freedom Investment s. r. o. a jí, žalovala jízdné v částce 8 Kč za cestování městskou hromadnou dopravou v Ostravě bez platného jízdního dokladu a přirážku ve výši 1.000 Kč. Žalovaná podepsala Dohodu s cestujícím č. E 424913, kterou se zavázala uvedenou sumu zaplatit do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného dokladu, ovšem neučinila tak. Nyní napadený výrok o náhradě nákladů řízení, kterým přiznal stěžovatelce toliko 300 Kč za zaplacený soudní poplatek a nikoliv již odměnu za právní zastoupení advokátem, okresní soud odůvodnil tím, že se nejedná o náklady vynaložené k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V situaci, kdy stěžovatelka uplatňuje postoupené pohledávky ze smlouvy o přepravě hromadně formulářovými žalobami, jejichž zpracování nevyžaduje žádné odborné znalosti, je podle soudu namístě závěr o neúčelnosti právního zastoupení. Okresní soud navíc poukázal na skutečnost, že stěžovatelce byly proti téže žalované již přiznány náklady řízení v plné výši v předchozích obsahově totožných řízeních, přičemž je věcí stěžovatelky, že všechny shodné pohledávky nezažalovala společně (aniž by takovému postupu bránila jakákoliv překážka), což je další důvod pro závěr o neúčelnosti vynaložených nákladů.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že soud jí měl v situaci, kdy byla ve sporu úspěšná, přiznat mimo částky 300 Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek, i náklady řízení vynaložené na právní pomoc v zájmu zajištění odborné péče při hájení jejích práv. Podle názoru stěžovatelky okresní soud svým rozhodnutím přivodil stěžovatelce zjevnou nespravedlnost a porušil její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud předesílá, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud již s několika desítkami typově shodných ústavních stížností. O řadě z nich již také bylo rozhodnuto (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 1176/12

,

II. ÚS 1295/12

,

III. ÚS 1095/12

,

IV. ÚS 1093/12

, atd., dostupná též na http://nalus.usoud.cz), přičemž vyslovené závěry se uplatní i v nyní posuzované věci, neboť není důvod se od nich jakkoliv odchýlit. Nosné důvody rozhodování jsou stěžovatelce známy, a proto postačí na ně odkázat. Lze je shrnout tak, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), tím spíše pak ve sporech o bagatelní částky, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo. Napadené rozhodnutí nelze kvalifikovat jako svévolné či excesivní, jestliže jej obecný soud určitým způsobem odůvodnil, a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního jsou akceptovatelné. K opačnému závěru nevede ani to, že v odůvodnění nálezu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012, na který stěžovatelka ve svém podání odkazuje, Ústavní soud nabídl obecným soudům také jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" s tím, že i takové bude pokládat za ústavně konformní.

Ústavní soud tedy uzavírá, že obecný soud neporušil ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu