Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3036/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.3036.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded due to repetition of identical arguments in prior cases.

Numero d'incarto I.ÚS 3036/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Bimoset, a.s., against lower court rulings regarding land ownership. The applicant argued that courts misinterpreted the Liquidation Fund Act by strictly construing provisions on asset transfers without considering legislative intent. The Court found the complaint manifestly unfounded because the applicant had previously filed multiple constitutional complaints with identical arguments, which were all dismissed for the same reason.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as manifestly unfounded if the applicant has previously filed complaints with identical arguments that were dismissed for the same reason.

Parole chiave

Generato dall'IA
manifestly unfounded repetition of complaints constitutional complaint liquidation fund asset transfer property rights procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
1 a čl. 90 Ústavy ČR, čl.
čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 1 bod 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 2864/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint rejecting formalistic interpretation of property transfer law.
III. ÚS 2734/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to lack of fundamental rights violation.
II. ÚS 1951/09
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of property rights regarding real estate transfers. The court rejects the argument that the liquidator must wait for parliamentary approval before selling assets. The decision upholds the lower courts' ruling based on previous identical cases. The court finds the applicant's claims to be clearly unfounded and lacks new arguments. The legal issue concerns the interpretation of the Fund dissolution law and property rights. The outcome is the dismissal of the constitutional complaint. The court emphasizes legal certainty and the purpose of the relevant statute. The decision confirms the validity of the administrative transfer procedures. The applicant's previous complaints were also rejected for similar reasons. The court maintains consistency in its jurisprudence on this matter.
IV. ÚS 2945/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property ownership determination as unfounded.
II. ÚS 2517/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding statutory interpretation of property laws.
I. ÚS 2518/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded due to repetition of previously rejected arguments.
28 Cdo 3140/2006
Supreme Court allows appeal against property ownership ruling, finding no urgent interest after new party joined.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Bimoset, a. s., se sídlem Praha 5, Pod Kotlářkou 151/3, zastoupeného Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Zátkovo nábřeží 7, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 6. 12. 2007, čj. 60 Co 377/2006 - 166, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2010, čj. 23 Cdo 1760/2008 - 206, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně změnil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 5. 2006, čj. 6 C 285/2005 - 102, a určil, že žalobce - Česká republika, jednající Ministerstvem financí ČR - je vlastníkem označeného pozemku v katastrálním území Lutopecny. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR bylo dovolání stěžovatele zamítnuto.

Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími obecných soudů nejen k porušení zákona, ale i k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s právním závěrem odvolacího i dovolacího soudu, pokud jde o interpretaci ustanovení čl. 1 bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže (dále jen "Fond"). Podle stěžovatele obecné soudy nerespektovaly hmotněprávní předpisy a zmíněný článek interpretovaly striktně doslovně, aniž by se zabývaly smyslem a účelem zmíněného zákona a širšími souvislostmi dané problematiky.

Z připojených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, kterým byla zamítnuta určovací žaloba České republiky (dále jen "žalobce"). Odvolací soud konstatoval, že s ohledem na čl. 1 bodu 5 písm. f) zákona č. 363/2000 Sb. mohl likvidátor Fondu přistoupit k úplatným převodům majetku ve správě Fondu až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech. Likvidátor Fondu porušil v případě stěžovatele zákon, pokud přistoupil k úplatnému převodu předmětných nemovitostí předtím, než Poslanecká sněmovna schválila návrh vlády na bezúplatné převody nemovitostí z majetku Fondu. Kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí, uzavřená mezi stěžovatelem a likvidátorem Fondu, u které nebyl uvedený postup dodržen, je tedy absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku). Odvolací soud nadto zdůraznil, že uvedený právní názor byl již publikován v obdobných věcech i Nejvyšším soudem (srov. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 3140/2006).

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud zamítl. Konstatoval, že otázka neplatnosti smluv o převodu nemovitých věcí v majetku státu, uzavřených v procesu likvidace Fondu dříve, než Poslanecká sněmovna schválila návrh vlády na bezúplatné převody nemovitostí ve správě Fondu, pro rozpor se zákonem, řešil již opakovaně. Nelze tedy čl. 1 bodu 5 písm. f) poslední věty zákona č. 364/2000 Sb. vyložit jinak, než že úplatné převody na základě veřejné soutěže mohly následovat až po usnesení Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech.

Podstatou ústavní stížnosti je opětovná polemika stěžovatele s výše uvedeným výkladem článku 1 bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatel již vícekrát podal ústavní stížnosti obdobného obsahu, v nichž uplatnil totožné argumenty (viz

sp. zn. IV. ÚS 2864/08

,

III. ÚS 2734/08

,

II. ÚS 1951/09

,

IV. ÚS 2945/09

,

II. ÚS 2517/10

a

I. ÚS 2518/10

, dostupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Results.aspx ). Ústavní soud uvedené ústavní stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost a objasnil, z jakých důvodů považuje právní závěry obecných soudů za ústavně konformní. Stěžovatel, přestože je s tímto názorem Ústavního soudu seznámen, opětovně podal ústavní stížnost obsahující totožnou argumentaci. Za této situace I. senát Ústavního soudu konstatuje, že ani v této přezkoumávané věci neměl důvodu se od závěrů učiněných v uvedených rozhodnutích odchylovat. Uzavírá, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu