Constitutional Court dismisses constitutional complaint as untimely due to missed statutory filing deadline.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint because it was filed after the statutory deadline expired. The respondent's legal representative received the administrative court judgment on February 10, 2010, making April 12, 2010, the final day to submit the complaint, yet the filing occurred on April 14, 2010. Consequently, the Court ruled the request inadmissible under the Constitutional Court Act without granting an extension or requiring legal representation.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43(1)(b); Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72(3): A constitutional complaint filed after the statutory time limit is inadmissible and cannot be cured by late submission or procedural defects.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2009, č. j. 8 As 57/2009-488, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, č. j. 10 Ca 163/2008-246, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 8. 2010 a označeným jako "doplnění a upřesnění ústavní stížnosti", stěžovatel doplňuje svou argumentaci k ústavní stížnosti ze dne 2. 6. 2010 proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2009, č. j. 8 As 57/2009-488, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, č. j. 10 Ca 163/2008-246.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2009, č. j. 8 As 57/2009-488, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, č. j. 10 Ca 163/2008-246, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2010,
sp. zn. IV. ÚS 1087/10
odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, neboť rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2009, č. j. 8 As 57/2009-488, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 10. 2. 2010, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tedy bylo pondělí 12. 4. 2010, stěžovatel však svou ústavní stížnost zaslal Ústavnímu soudu až dne 14. 4. 2010.
S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbývá, než také nyní projednávaný návrh stěžovatele podaný k poštovní přepravě dne 18. 8. 2010 posoudit jako podaný po lhůtě stanovené § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Za této procesní situace Ústavní soud nepřistoupil k tomu, aby vyzval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v tom, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu jak ústavní stížnost, tak i její další doplnění musí být sepsány advokátem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj