Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 820/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.820.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement costs allocation after debtor's property seizure.

Numero d'incarto IV.ÚS 820/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company challenging a district court's decision on enforcement costs. The company argued that the appellate court incorrectly applied the law regarding cost allocation when a seizure was halted due to the debtor's lack of assets, claiming a violation of the right to legal certainty. The court found the complaint unfounded because the appellate court correctly identified the applicant's procedural fault in initiating numerous enforcement actions where the debtor lacked assets, justifying the cost allocation under the applicable legal framework.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as clearly unfounded when the appellate court, based on proven facts, found the applicant partially at fault for the halt of enforcement proceedings due to the debtor's lack of assets, thereby justifying the allocation of enforcement costs.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement costs allocation procedural fault right to legal certainty intertemporal validity enforcement proceedings halt partial fault attribution

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Petýrkova 1967/27, 140 00 Praha 4 - Chodov, zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábř. 57, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 24. 9. 2009 čj. 23 Co 434/2009-38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nákladech exekuce.

Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 4. 11. 2008 čj. 16 Nc 14767/2007-23 zastavil exekuci na majetek povinného B. F. (výrok I.) z důvodu jeho nemajetnosti a rozhodl, že stěžovatelka, která v exekučním řízení vystupovala jako oprávněná, je povinna zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové náklady exekuce ve výši 4 165,- Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatelky krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že k náhradě výdajů soudní exekutorky ve výši 4.165,- Kč zavázal oprávněnou, náhradu odměny soudní exekutorky ve výši 3.570,- Kč uložil povinnému. Krajský soud s odkazem na závěry vyjádřené v nálezu

sp. zn. IV.ÚS 314/09

posoudil otázku nákladů soudního exekutora podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007 a poté, co dospěl k závěru o procesním zavinění stěžovatelky za zastavení exekuce, rozhodl, jak shora uvedeno.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala návrh na exekuci dne 2. 5. 2007, tedy v době, kdy ustálená judikovaná právní praxe stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení, a to i v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného, měl povinnost hradit povinný. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil, čímž porušil její právo na právní jistotu, a v této souvislosti poukázala na nálezy Ústavního soudu, který v jiných jejích věcech rozhodnutí odvolacího soudu zrušil z důvodu porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (

sp. zn. IV.ÚS 314/09

,

I.ÚS 969/09

,

I.ÚS 1851/09

a další).

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako účastník řízení, a pan B. F., jako vedlejší účastník řízení, nevyužili svých práv a k obsahu ústavní stížnosti, kterou jim Ústavní soud zaslal, se nevyjádřili.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V projednávané věci se jedná o situaci, kterou se Ústavní soud již zabýval a rozhodnutí odvolacího soudu ukládající stěžovatelce povinnost nahradit soudní exekutorce vynaložené výdaje opakovaně posoudil a shledal ústavně konformním. Pro účely projednávané věci tak jen připomíná, že stěžovatelka se u obecných soudů domáhala po povinných zaplacení dlužných částek řádově ve stovkách případů a v těch, ve kterých bylo exekuční řízení zastaveno pro nedostatek majetku povinného, jí byla stanovena povinnost hradit část nákladů exekuce. Podstatnou část těchto případů projednával v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jehož rozhodnutí Ústavní soud rušil, pokud byla v kolizi s ústavně konformní interpretací intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretací ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), která vyžaduje, aby v případě zahájení exekučního řízení před datem účinnosti uvedené novely obecné soudy postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny. V důsledku řady kasačních nálezů, a to i těch, které stěžovatelka zmínila v ústavní stížnosti, krajský soud reflektoval právní závěry Ústavního soudu a svoji rozhodovací praxi změnil tak, aby odpovídala požadavkům kladeným na spravedlivé soudní řízení a rozhodování.

Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění napadeného usnesení, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, opodstatněně konstatoval, že Okresní soud v Pardubicích nesprávně použil při rozhodnutí o náhradě nákladů exekuce ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2008, a proto při svém rozhodování postupoval podle téhož ustanovení účinném do 31. 12. 2007. Krajský soud zdůraznil, že k zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného došlo s částečným zaviněním obou účastníků řízení; na straně stěžovatelky shledal procesní zavinění na zastavení exekuce v tom, že tato, jak sama potvrdila, vstupovala do exekučních řízení s vědomím, že ve větším množství případů nedojde pro nedostatek majetku povinného k vymožení pohledávek. Ústavní soud tak v projednávaném případě shodně jako v usneseních ze dne 30. 3. 2010

sp. zn. II.ÚS 821/10

, ze dne 13. 5. 2010

sp. zn. III.ÚS 1038/10

či ze dne 30. 6. 2010

sp. zn. IV.ÚS 908/10

, uzavírá, že "odvolací soud ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistil skutkový stav, na který aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když dospěl k závěru, že vzhledem k neopatrnosti a neuvážlivému postupu lze stěžovatelce přičítat částečné zavinění na zastavení exekučního řízení".

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

V Brně dne 30. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu