Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 330/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.330.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal regarding fair trial rights due to non-irreparable procedural errors in criminal proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 330/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a criminal defendant against procedural rulings in his ongoing trial. The applicant argued that the court violated his fair trial rights by using a voice recording from the main hearing as comparative material without his consent and by failing to issue a formal decision on his objections to the expert's questions. The court ruled that such procedural errors do not constitute an irreparable violation of fundamental rights because the defendant retains the right to challenge the evidence and the fairness of the proceedings in the first-instance court and through appeals.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 43; Law on Criminal Procedure § 105: Procedural errors in the admission of experts or the formulation of questions do not justify constitutional review unless they cause an irreparable and non-remediable violation of fundamental rights, as the right to a fair trial remains protectable through ordinary appellate mechanisms.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint fair trial rights procedural error criminal proceedings expert witness irreparable harm voice recording evidence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court § 43
Law on Criminal Procedure § 105
Charter of Fundamental Rights and Freedoms Article 36
Charter of Fundamental Rights and Freedoms Article 90
European Convention on Human Rights Article 6
International Covenant on Civil and Political Rights Article 2

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2010 o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, advokátem, AK se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín, proti opatřením Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 12. 2009 č. j. 3 T 191/2008-1897 a ze dne 10. 11. 2009 č. j. 3 T 191/2008-1880 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti žádá stěžovatel zrušení v záhlaví označených opatření v jeho trestní věci pro porušení práva spravedlivý proces zakotveného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v článku 90 Ústavy, v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), dále pro porušení principu rovnosti dle článku 1 Listiny, článku 96 Ústavy a článku 26 Paktu, z důvodu zásahu do nedotknutelnosti osoby stěžovatele ve smyslu článku 7 odst. 1 Listiny a konečně pro porušení práv vymezených článkem 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny.

Z podané ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Kolíně v řízení vedeném proti stěžovateli jako obžalovanému opatřením ze dne 10. 11. 2009 č. j. 3 T 191/2008-1880 přibral znalce v oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie. Opatřením ze dne 31. 12. 2009 č. j. 3 T 191/2008-1886 pak tento soud dle ustanovení § 105 odst. 3 trestního řádu vyhověl námitkám stěžovatele proti formulaci otázek ve výše uvedeném opatření a otázky doplnil; současně sdělením z téhož dne vyrozuměl stěžovatele o nevyhovění jeho námitce, že k expertize hlasů v odposleších nelze jako srovnávací materiál použít zvukový záznam z hlavního líčení, a to i tehdy, když předtím stěžovatel nesouhlasil s dobrovolným pořízením srovnávacího materiálu. Soud uvedl, že pokud existuje zákonně získaný srovnávací materiál, je možné jej použít i bez souhlasu obžalovaného.

Stěžovatel namítá, že poté, co se odmítl podrobit nahrání svého hlasu za účelem získání srovnávacího materiálu, soud obešel zákaz nutit obviněného k poskytnutí součinnosti při pořizování důkazů tím, že využil zvukový záznam pořízený v rámci hlavního líčení. Stěžovatel zdůrazňuje, že pokud soud zamýšlel pořízený záznam použít jiným způsobem než k zachycení jeho přednesů a vyjádření v hlavním líčení, měl na to stěžovatele upozornit a vyžádat si jeho souhlas. Dle mínění stěžovatele pochybil soud také tím, že sdělení o nevyhovění námitkám nemá formu žádného rozhodnutí, ale pouze vyjadřuje názor soudu polemizující s právním názorem stěžovatele, což stěžovateli znemožňuje proti němu brojit; dle ustanovení § 105 odst. 3 trestního řádu totiž stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že podaný návrh je návrhem nepřípustným.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí.

Jinými slovy, podstatným znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita v poměru k opravným prostředkům dostupným v rámci obecného soudnictví. Je tomu tak proto, že nejenom Ústavní soud, ale primárně obecné soudy jsou povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům náležejícím jednotlivcům (srov. článek 90 Ústavy). Z tohoto důvodu Ústavní soud přistupuje zdrženlivě k dohledu nad dosud neskončeným trestním řízením, protože případné protiústavní procesní pochybení je obvykle možno odstranit zákonem předvídaným způsobem v rámci celého trestního řízení před obecnými soudy, a pročež jsou dílčí (procesní) rozhodnutí soudu napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, zasahují-li nejen nepřípustně, nýbrž i napříště nezhojitelně do základních práv a svobod stěžovatele (srov. usnesení

sp. zn. III. ÚS 1842/08

, dostupné na http://nalus.usoud.cz), tedy jestliže se jedná o rozhodnutí spojená s faktickým zásahem do základního práva nebo svobody, který by nebylo možno odstranit jinak - vzetí do vazby, zadržení osoby, zadržení a otevření zásilky apod. (srov. usnesení

sp. zn. II. ÚS 395/2000

dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Opatření, jímž byl přibrán znalec, je neformálním úkonem, který se svým obsahem blíží rozhodnutí a proti němuž není přípustný opravný prostředek (srov. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. Linde 2007, s. 302). Nezhojitelný zásah do ústavně garantovaných práv a svobod nelze vyloučit ani v případě takového opatření; Ústavní soud opatření o přibrání znalce výjimečně meritorně přezkoumal (ve věci

sp. zn. II. ÚS 519/03

, v níž bylo namítáno dotčení dobré pověsti stěžovatele přibráním znalce k vyšetření jeho duševního stavu, pro něž údajně nebyly dány zákonné podmínky, či ve věci

sp. zn. III. ÚS 459/08

, v níž byla přezkoumávána důvodnost námitek proti formulaci otázek v opatření o přibrání znalce, které měly předjímat vinu stěžovatelky).

Uvedená situace však v projednávané věci nenastala, poněvadž nelze identifikovat žádnou situaci, s níž by mohl být spjat případný nenapravitelný zásah do stěžovatelových ústavně zaručených práv. Námitky obsažené v ústavní stížnosti se totiž koncentrují na porušení spravedlivosti probíhajícího trestního řízení, neboť směřují vůči způsobu opatření důkazního prostředku a přípustnosti jeho využití při dokazování; prostor pro zpochybnění použitelnosti a věrohodnosti tohoto důkazního prostředku však stěžovateli není uzavřen, poněvadž jej bude mít i v pokračujícím řízení před soudem prvního stupně a dále pak v případném řízení o opravných prostředcích. Opětovná možnost vyvolání přezkumu spravedlivosti trestního řízení je bytostnou součástí každého takového řízení a dokud nebude konečným způsobem rozhodnuto o vině stěžovatele, lze stěží hovořit o jakémkoli nenapravitelném porušení stěžovatelova práva na fair proces použitím údajně nepřípustného důkazu.

Stěžovatelovým námitkám nelze přisvědčit ani ohledně tvrzeného nerespektování ustanovení § 105 odst. 3 trestního řádu okresním soudem, jelikož opravným prostředkem zde nejsou míněny námitky, ale např. odvolání ve věci samé, do něhož jsou vtěleny i výhrady týkající se přibrání znalce.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj