Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 395/2000 ECLI:CZ:US:2001:2.US.395.2000 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against police expert appointment as procedural step not infringing fundamental rights.

Numero d'incarto II.ÚS 395/2000
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the police investigator's decision to appoint an expert and the prosecutor's dismissal of the objection. The applicant argued that these procedural steps violated their right to a fair trial and other fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that such administrative decisions in preliminary criminal proceedings do not constitute a separate interference with fundamental rights unless they result in irreversible factual harm, thus falling outside the scope of constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost proti rozhodnutí o přibrání znalce v trestním řízení je nepřípustná, pokud nezpůsobila trvalé ohrožení základních práv a svobod.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility expert appointment procedure preliminary criminal proceedings fundamental rights interference subsidiarity principle fair trial rights separate interference test

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl pro jeho nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť znalec byl ustanoven nezákonným způsobem, a dále byl porušen čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. W. K., zastoupeného advokátem Mgr. D. V., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. ČVS:OVJN-128/10-2000, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 5. 2000, sp. zn. Zt 521/2000-60, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 29. 6. 2000, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 7. 2001, navrhl zrušení usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. ČVS: OVJN-128/10-2000, kterým byl v trestní věci stěžovatele přibrán znalec z oboru fonografie, zvukové záznamy - autorské právo, k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení, a dále navrhl zrušení usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 5. 2000, sp. zn. Zt 521/2000-60, kterým byla stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení Policie České republiky zamítnuta. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 29. 2. 2000 bylo proti němu vyšetřovatelem Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Jablonci nad Nisou, sděleno obvinění mimo jiné pro podezření ze spáchání trestného činu porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť znalec byl ustanoven nezákonným způsobem, a dále byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 Ústavy České republiky tím, že znalec nezákonně stanovil obor, v němž má být podán znalecký posudek a v němž přibral ad hoc ustanoveného znalce.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení. Policie České republiky, Okresní úřad vyšetřování v Jablonci nad Nisou, ve svém vyjádření ze dne 2. 10. 2000 uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a lze ji chápat jako akt legální, avšak účelový. V projednávané věci bylo navíc trestní stíhání proti stěžovateli zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, avšak věci zajištěné při domovní prohlídce a následně znalecky posouzeny znalcem jako padělky, byly na vyžádání zaslány k dalšímu opatření policejním orgánům v Berouně, kde je proti stěžovateli vedeno nové trestní stíhání pro stejnou trestní činnost, a právě věci zaslané k dalšímu opatření slouží jako důkaz proti stěžovateli. Okresní státní zastupitelství v Jablonci nad Nisou ve svém vyjádření ze dne 3. 10. 2000 uvedlo, že vyšetřovatel postupoval podle § 105 odst. 1 trestního řádu a napadenými rozhodnutími nebyla porušena namítaná základní práva stěžovatele.

Ústavní soud se zaměřil na posouzení otázky, zda lze akceptovat stěžovatelův názor, že usnesení o přibrání znalce a usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky jsou sama o sobě způsobilá k tomu, aby byla podrobena přezkoumání Ústavním soudem. Ústavní soud tento názor nesdílí. Je sice pravda, že proti zamítnutí stížnosti státním zástupcem trestní řád nepřipouští opravný prostředek, aby je však bylo možno kvalifikovat jako zásah do lidských práv, musela by být napadená rozhodnutí spojena s faktickým zásahem do základního práva nebo svobody, který by nebylo možno odstranit jinak (vzetí do vazby, zadržení osoby, zadržení a otevření zásilky apod.) Až tehdy by ústavní stížnost, po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků, mohla přicházet v úvahu.

V posuzované věci je nutno poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995,

sp. zn. III. ÚS 62/95

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 243 a násl.). V tomto rozhodnutí Ustavní soud zformuloval všeobecně uznávanou tezi, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze už napravit žádným jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky podle příslušných procesních předpisů. Pravomoc Ústavního soudu je namířena hlavně proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci. Oprávnění přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dáno jen za podmínky, že náprava jiným způsobem není možná. Pojem jiný zásah orgánu veřejné moci je vykládán tak, že představuje trvalé ohrožení existujícího stavu. Takový zásah není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a vymyká se obvyklému přezkumnému či jinému řízení a nelze mu proto čelit jinak než ústavní stížností.

V projednané věci nelze usnesení o přibrání znalce ani usnesení o zamítnutí takového usnesení považovat za jiný zásah orgánu veřejné moci do stěžovatelových základních práv a svobod, který by splňoval uvedené podmínky. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení trestním třeba považovat, snad až s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. Tento závěr vyplývá z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu podle čl. 36 a násl. Listiny důsledně řídí zásadou subsidiarity.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl pro jeho nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Na tento návrh se vztahuje i důvod odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. 11. 2001

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu