Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2962/09 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2962.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses taxpayer's appeal citing lack of evidence and proper accounting standards.

Numero d'incarto I.ÚS 2962/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the taxpayer's constitutional complaint against administrative court rulings regarding income tax assessment. The taxpayer argued that lower courts violated constitutional rights by ignoring prior precedent on inadmissible evidence and failed to respect established legal interpretations. The court found the administrative courts' reasoning sound, noting that tax liability was based on verified accounting records and that the taxpayer's new arguments were not raised in the initial lawsuit.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when lower courts provide logically convincing reasoning that does not violate constitutional standards or established legal interpretation.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal tax liability accounting inadmissible evidence rule administrative court review legal interpretation standards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Federal-Mogul Friction Products, a. s., IČ: 45534144, se sídlem Jirchářská 233, 517 41 Kostelec nad Orlicí, zastoupené Mgr. Jaroslavem Míkovcem, advokátem se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2009, č. j. 2 Afs 74/2008-134, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008, č. j. 31 Ca 42/2008-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 3. 2008, č. j. 31 Ca 42/2008-35, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2005, č. j. 4869/120/2004, kterým byla ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí stěžovatelce vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 58.170.140,- Kč.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 9. 2009, č. j. 2 Afs 74/2008-134, kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Poukázal především na to, že stěžovatelka v kasační stížnosti v podstatě pouze negovala závěry vyslovené krajským soudem, a nepřinesla jiné argumenty, jež by tyto závěry vyvracely. Nejvyšší správní soud proto uvedl, že namítané kasační důvody ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nebyly nalezeny. Za nedůvodné prohlásil i námitky stěžovatelky opírající se o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nesprávné právní posouzení věci). Ve shodě s krajským soudem uvedl, že daňová povinnost byla stěžovatelce vyměřena na základě dokazování; pro ně využila souladně s judikaturou Nejvyššího správního soudu účetnictví (a to i jiného daňového subjektu), jež je ostatně základním zdrojem informací o daňových povinnostech daňového subjektu, které stěžovatelka ani nezpochybnila ani nevyvrátila. Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout ani ke stěžovatelčinu tvrzení o dodatečném emisním ážiu, které ostatně nebylo vůbec uplatněno v žalobě (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) a nevzal v úvahu ani značně neurčitou argumentaci stěžovatelky týkající se okolností vzniku předmětného obchodního případu. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že podstatné je především to, zda způsob účtování stěžovatelky korespondoval s jejími daňovými povinnostmi.

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelka napadla ústavní stížností. Uvedla, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). To odůvodnila tím, že v dané záležitosti rozhodující soudy nerespektovaly závazné rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 425/01

, dle něhož nelze přihlédnout k nezákonně získanému důkazu, což je v něm s ohledem na právní a skutková specifika daného případu blíže vyloženo. Dále namítla, že v nynějším rozhodnutí nerespektoval Nejvyšší správní soud právní názor vyslovený ve svém předchozím rozsudku ze dne 31. 1. 2008 č.j. 8 Afs 149/2007-147. Poté, co stěžovatelka podrobně rozvedla svou argumentaci, o níž se tyto námitky opírají, navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2009, č. j. 2 Afs 74/2008-134, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008, č. j. 31 Ca 42/2008-35, zruší.

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)].

Z pohledu ústavněprávního - dle názoru Ústavního soudu - argumentace Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové obstojí. Interpretace relevantního právního rámce, kterou obecné soudy přijaly, není v rozporu s obsahem právní praxí i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), ani není výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

Se zřetelem na obsah logicky přesvědčivě vybudovaného a pregnantního odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu (č. l. 137-140), v němž jsou dostatečně artikulovány argumenty vážící se k námitkám obsaženým v ústavní stížnosti, nejsou dány podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z odkazovaného nálezu Ústavního soudu (ve stávající fázi řízení rozporovaná svědecká výpověď není důkazem, na němž rozhodovací důvody orgánů veřejné moci jakkoliv spočívají). To se týká i namítaného rozsudku Nejvyššího správního soudu (pozn.: nyní nastolený skutkový a právní stav umožnil relevantní odlišení, v odůvodnění napadeného rozsudku vyložené). Nahlíženo z tohoto aspektu nelze s nimi situaci stěžovatelky srovnávat (totéž lze vztáhnout i k obecným tezím vysloveným v nálezech

sp. zn. IV. ÚS 121/01

a

I. ÚS 71/95

, jichž se stěžovatelka s poukazem na respektování práva na spravedlivý proces v širší rovině dovolávala).

Rozhodnutí obou správních soudů nevybočují z ústavou stanoveného rámce. Oba správní soudy se námitkami stěžovatele obsaženými v ústavní stížnosti podrobně zabývaly. Do závěrů těchto orgánů nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat, neboť v jejich argumentaci žádný protiústavní exces shledat nelze. Ze stejných důvodů nepřipadá v úvahu ani námitka porušení čl. 36 a 38 Listiny ani porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci vedené pod

sp. zn. III. ÚS 2963/09

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2010

Vojen Guttler v. r.

předseda senátu Ústavního soudu