Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2018/08 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2018.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as lower courts properly assessed social status and evidence sufficiency.

Numero d'incarto IV.ÚS 2018/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions denying a preliminary injunction and fee exemption. The applicant argued that courts ignored his poverty and inability to pay the required security deposit, yet the courts found he had previously received nearly 300,000 CZK from property sales. The court ruled that it cannot re-evaluate evidence or substitute its judgment for that of ordinary courts unless there is an extreme inconsistency with facts or law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not re-evaluate evidence or substitute its judgment for ordinary courts unless there is an extreme inconsistency between legal conclusions and factual findings.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint preliminary injunction fee exemption social status evidence re-evaluation ordinary court judgment security deposit

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 43 para. 2 letter a of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele F. J., právně zastoupeného advokátkou JUDr. Danielou Strakovou, Jedlová 372, Zruč-Senec, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 6 C 136/2007 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2008 sp. zn. 18 Co 258/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 12. 8. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že po odstranění vad obsahuje ústavní stížnost veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Ústavní stížností napadenými usneseními obecných soudů byl odmítnut opakovaný návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření. Stěžovatel podal dne 7. 4. 2008 k Okresnímu soudu v Klatovech návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud zakázal žalovanému převést nebo jinak zatížit v návrhu specifikované nemovitosti. Současně s tímto návrhem požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že je pouze uživatelem starobního důchodu ve výši 5.029,- Kč měsíčně a peníze, které obdržel za prodané pozemky, již spotřeboval. K návrhu doložil potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, na základě kterého obecné soudy rozhodovaly a osvobození nepřiznaly. Stěžovatel je toho názoru, že soudy nepostupovaly v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nevzaly v potaz sociální postavení stěžovatele a jeho aktuální životní situaci, kdy je na pokraji chudoby a není tedy schopen složit zákonnou jistinu 50.000,- Kč.

III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Předně je třeba podotknout, že obdobným návrhem téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již dvakrát zabýval, srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2300/07

a

I. ÚS 508/08

a na v těchto usneseních obsažených závěrech nemá čeho měnit.

Obecné soudy se sociální a majetkovou situací stěžovatele opakovaně zabývaly a dospěly k závěru, že stěžovatel v minulosti obdržel peněžní prostředky z prodeje nemovitostí ve výši téměř 300.000,- Kč a z toho důvodu jej nepovažují za nemajetného. Stěžovateli se přitom nepodařilo doložit, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

Dle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy návrhem stěžovatele řádně zabývaly a učinily závěr, s nímž se stěžovatel sice neztotožňuje, nicméně, který soudy řádně a logicky odůvodnily. Z odůvodnění napadených usnesení je zřejmé, z jakých skutkových okolností obecné soudy vyšly, jak tyto okolnosti hodnotily a k jakým závěrům posléze dospěly.

V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu