Constitutional Court dismisses lawyer fee regulation challenge citing lack of new grounds and prior identical rulings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to revoke the lawyer fee regulation. The petitioner argued that the fee schedule violated fundamental rights and created inequality among lawyers and clients. The court dismissed the claim because the petitioner had previously filed an identical complaint which was already rejected, rendering the current application inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 a 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the same grounds were previously rejected in an identical proceeding, and any associated request to revoke a statutory provision shares that procedural fate.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Mgr. M. P., advokáta, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, Těšnov 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2009 č. j. 10 To 104/2009-422 a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 2. 2009 č. j. 1 T 83/2008-414 a návrhu na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky Ministra spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost spojená a návrh na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů. Své podání spojil stěžovatel též s návrhem na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky Ministra spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif").
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Stěžovatel ve svých návrzích brojí především proti té skutečnosti, že orgány státní moci v napadených usneseních aplikovaly ustanovení § 15a advokátního tarifu, což ho zjevně poškodilo v jeho základních právech a svobodách. Aplikované ustanovení nelze dle jeho názoru považovat za proporcionální. Ve svém relativně obsáhlém návrhu se stěžovatel snaží rozvíjet svoji argumentaci především v tom smyslu, že ustanovení zakládá nerovnost mezi advokáty, přičemž poškozuje nejen je, ale též samotné mandanty. Ustanovení považuje stěžovatel též za rozporné s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), neboť je tím mimo jiné omezeno jeho legitimní majetkové očekávání, které je založeno ustanoveními § 22 a 23 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel rovněž odkazuje na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Ustanovení § 15a advokátního tarifu je podle stěžovatele nezákonné a protiústavní, neboť je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 3, a 4, čl. 11, čl. 26, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 3 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci, a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel proto navrhl, aby senát Ústavního soudu přerušil řízení o podané ústavní stížnosti a postoupil návrh na zrušení § 15a advokátního tarifu plénu Ústavního soudu.
III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V souvislosti s projednávanou věcí poukazuje Ústavní soud především na skutečnost, že prakticky totožným návrhem téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, přičemž čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že od předchozí judikatury není třeba se jakkoli odchýlit. Pro stručnost tedy argumentačně odkazuje na svá předchozí rozhodnutí evidovaná pod
sp. zn. I. ÚS 129/09
,
III. ÚS 610/08
,
III. ÚS 1085/08
nebo
IV. ÚS 1377/09
. Stejně tak nelze odhlédnout od usnesení Ústavního soudu evidovaného pod
sp. zn. III. ÚS 773/09
, v němž třetí senát Ústavního soudu poukazoval na bagatelnost projednávaných případů.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu