Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1079/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.1079.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer fees in incidental bankruptcy proceedings as lacking constitutional protection.

Numero d'incarto II.ÚS 1079/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the administrator of Moravia Bank against lower court rulings on litigation costs. The applicant argued that the courts incorrectly applied a lower fee schedule for bankruptcy-related incidental proceedings, claiming this violated his right to a fair trial and legal aid. The court ruled that the right to a fair trial is procedural and does not guarantee a specific material right to litigation cost reimbursement, thus the complaint was unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The right to a fair trial is procedural in nature and does not guarantee a material right to reimbursement of litigation costs, rendering constitutional complaints solely based on fee calculation errors inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs bankruptcy proceedings fair trial right legal aid incidental action Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s ním související porušení čl.
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), které garantuje mj.
čl. 82 odst. 1 Ústavy
Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Bednaříka, správce konkursní podstaty Moravia Banky, a. s., v likvidaci, se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 133, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem, Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2009, č. j. 10 Cmo 4/2009-71, a výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2008, č. j. 14 Cm 122/2004-63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. listopadu 2008, č. j. 14 Cm 122/2004-63, zastavil řízení o určení pravosti pohledávky ve výši 124.594.492,09 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem a zavázal žalobce zaplatit žalovanému (stěžovateli) na nákladech řízení částku 6 275 Kč do tři dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Denisy Belošovičové. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), protože žalobce vzal žalobu zpět bez zavinění žalovaného. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení ve výši 6 275 Kč, sestávající z paušální odměny advokáta podle § 8 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, a jednoho režijního paušálu á 75 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006.

K odvolání žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2009, č. j. 10 Cmo 4/2009-71, usnesení Krajského soudu v Ostravě potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že incidenční žaloba na určení pravosti pohledávky je sporem vyvolaným konkursem, jehož výsledek se v konkursním řízení promítne do vyřešení otázky, kdo a jak se bude podílet na uspokojení svých pohledávek v rámci rozvrhu. Nejde tedy o žalobu na plnění podle § 80 písm. b) o. s. ř., ale o žalobu určovací. Dále odmítl aplikaci § 151 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto případě nebyly dány podmínky pro jeho použití.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s ním související porušení čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel zdůraznil, že právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů řízení, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Hlavní námitka stěžovatele spočívala v tom, že obecné soudy o výši paušální odměny za zastupování v řízení před nalézacím soudem rozhodly nesprávně, pokud ji přiznaly podle § 8 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, ve výši 6.200 Kč, místo aby rozhodly podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky a přiznaly odměnu za zastupování ve výši ve výši 198.765 Kč, popř. podle § 151 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb. ve výši 64.490 Kč. Stěžovatel dále polemizoval s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho rozhodnutí ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 905/2003, podle něhož se paušální odměna za zastupování advokátem v incidenčním sporu určuje právě podle § 8 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb.

Ústavní soud se k problematice předestřené v ústavní stížnosti v minulosti opakovaně vyjádřil v několika rozhodnutích, které se týkaly v podstatě obsahově totožných ústavních stížností stěžovatele (viz např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 322/09

nebo

sp. zn. II. ÚS 323/09

). Podstatou těchto rozhodnutí je konstatování, že za situace, kdy stěžovatel podal ústavní stížnost, která postrádá jakoukoliv podrobnější argumentaci ústavněprávní (což je i stávající případ), a jejím obsahem je pouze polemika s napadenými rozhodnutími nalézacího a odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, nelze v napadených rozhodnutích spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat a pouze připomíná, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), které garantuje mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na náhradu nákladů řízení straně, která byla ve sporu úspěšná. Ani ostatní články Listiny či Úmluvy se o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňují; právo na náhradu nákladů civilního řízení má tudíž pouze zákonný a nikoliv ústavní rozměr.

Ústavní soud dále konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Zevrubné odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu též adekvátním způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelem předestřené a výslovně uvádí, že nalézací soud o nákladech řízení rozhodoval zcela ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí. Opakovat to, co na úrovni aplikace jednoduchého práva bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické a z hlediska tvrzeného zásahu do základních práv irelevantní.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2009

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu