Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 322/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.322.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint claiming right to legal costs violates fair trial rights under Charter.

Numero d'incarto IV.ÚS 322/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the bankruptcy administrator's constitutional complaint challenging the lower courts' award of legal fees. The administrator argued that the fee calculation violated his right to a fair trial and legal aid under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that the right to legal costs is statutory rather than constitutional, and the lower courts' decisions were adequately reasoned without arbitrary elements.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36; Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, Article 6: The right to a fair trial is procedural and does not guarantee a material right to reimbursement of litigation costs, which remains a statutory matter subject to judicial discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal legal costs reimbursement fair trial rights statutory vs constitutional bankruptcy administrator fees

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36
Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, Article 6
Constitution of the Czech Republic, Article 82
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, Section 43
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Supreme Court, Judgment No. 29 Odo 905/2003

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. Pavla Bednaříka, správce konkursní podstaty Moravia Banky, a. s., v likvidaci se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 133, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, AK se sídlem v Ostravě - Slezská Ostrava, Bohumínská 788/61, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2008 čj. 9 Cmo 263/2008-57 a výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2008 čj. 14 Cm 50/2004-45 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 9. 2. 2009 se Ing. Pavel Bednařík, správce konkursní podstaty Moravia Banky, a. s., v likvidaci (dále též "stěžovatel" nebo "žalovaný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (resp. jejich část) obecných soudů vydaná v řízení o určení pravosti pohledávky.

II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 10. 7. 2008 Krajský soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadcem Moravia Banka, a. s., v likvidaci pohledávku ve výši 2.199.461,35 Kč (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.575,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

Dne 25. 11. 2008 Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalovaného proti výroku II. o nákladech řízení rozsudek nalézacího soudu ze dne 10. 7. 2008 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

III. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že obecné soudy o výši paušální odměny za zastupování v řízení před nalézacím soudem rozhodly nesprávně, pokud ji přiznaly podle § 8 písm. b) vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, ve výši 6.200,- Kč, namísto podle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky ve výši 64.490,- Kč, a polemizoval s jejich právními názory, i s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho rozhodnutí ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. 29 Odo 905/2003.

Stěžovatel tvrdil, že "právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů řízení, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."

IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv podrobnější argumentaci ústavněprávní, je především tvrzení, že napadenými rozhodnutími nalézacího a odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení stěžovateli bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), které garantuje mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na náhradu nákladů řízení straně, která byla ve sporu úspěšná. Ani ostatní články Listiny či Úmluvy se o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňují; právo na náhradu nákladů civilního řízení má tudíž pouze zákonný a nikoliv ústavní rozměr.

Výklad zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavnímu soudu také nepřísluší rozhodovat o skutkových či právních omylech, kterých se měly údajně obecné soudy dopustit, leda v případě a v rozsahu, v jakém by tím mohlo dojít k porušení základních práv či svobod.

Nicméně ústavně zakotvené principy spravedlivého procesu je nutno přiměřeně aplikovat i při rozhodování obecných soudů o nákladech řízení. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání náhrady či konkrétní výši náhrady, je věcí obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení a postup mu předcházející vyhovují ústavním požadavkům procesní spravedlivosti.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Zevrubné odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu též adekvátním způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelem předestřené a výslovně uvádí, že nalézací soud o nákladech řízení rozhodoval zcela ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí. Opakovat to, co na úrovni aplikace jednoduchého práva bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické a z hlediska tvrzeného zásahu do základních práv irelevantní.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu