Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1224/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.1224.09.3 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to exhaustion of ordinary remedies and procedural defects.

Numero d'incarto II.ÚS 1224/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by R. V. against a district court's dismissal of his defense lawyer's objection. The applicant argued that the court improperly considered illegally obtained evidence, violating fair trial principles and constitutional rights. The court ruled the appeal inadmissible because the applicant had not exhausted available ordinary remedies and the contested decision was merely procedural, not final.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for protecting their rights, and the principle of subsidiarity requires that constitutional review applies only after ordinary remedies are fully utilized.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies procedural inadmissibility subsidiarity principle constitutional complaint fair trial rights procedural defect final decision requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
Toto omezení neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí formální vadou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (nebyla k ní připojena plná moc k zastupování stěžovatele podle § 29 a § 30 odst.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Koliště 55, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 3. 2009 sp. zn. 4 T 14/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 5. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení a vyslovení zákazu Okresnímu soudu v Přerově, aby nadále pokračoval v porušování jeho ústavních práv a svobod. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím podle § 203 odst. 3 tr. ř. o zamítnutí námitky jeho obhájce, učiněným při hlavním líčení dne 13. 3. 2009, byly porušeny základní zásady trestního řízení vyjádřené v § 2 odst. 4, odst. 5 tr. ř., v důsledku čehož bylo zasaženo do ústavních práv garantovaných čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy a čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 12 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel upřesňuje, že námitka obhájce směřovala do rozhodnutí předsedy senátu o přípustnosti dotazu, v němž byly svědkovi předestřeny informace nabyté z nelegálně získaného důkazu. Rozhodnutí o zamítnutí námitky předseda senátu neodůvodnil, pouze konstatoval, že k předmětnému důkazu se vyjádří až při hodnocení důkazů v rozsudku. Stěžovatel má za to, že přihlédnutím k nezákonným důkazům by soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V další části ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rozvádí důvody, pro něž považuje některé z opatřených důkazů za nezákonné i neústavní.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Toto omezení neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Shora uvedené je v ustálené soudní praxi vykládáno jako princip subsidiarity. Ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, a to především prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. I v trestním řízení lze zpravidla případné protiústavní procesní vady napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v probíhajícím řízení akceptovat jen výjimečně. O takový případ ale v posuzované věci nejde.

Proti napadenému usnesení Okresního soudu v Přerově sice není možno podat stížnost, nicméně nejde o rozhodnutí "konečné", ale toliko o rozhodnutí procesní, kterým se upravuje vedení řízení. V jeho rámci stěžovatel může uplatnit své námitky stran nesprávnosti postupu soudu, resp. v důsledku toho vzniklých porušení jeho procesních práv, a to cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků. Až po pravomocném skončení řízení, v jehož průběhu bylo napadené usnesení vydáno, lze získat odpověď na otázku, zda kritizované opatření předsedy senátu vedlo k ústavně nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele. Teprve poté, v rámci přezkumu celého řízení, by bylo možno posoudit jeho jednotlivé části z hlediska dodržování pravidel spravedlivého procesu. Jinými slovy, za dané procesní situace a v rámci vymezeném argumentací ústavní stížnosti nelze dojít k závěru, že nastal stav, kdy se ochrany práva není možné domáhat zákonným způsobem (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2854/07

,

III. ÚS 907/08

,

IV. ÚS 957/08

, týkající se obdobné problematiky).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí formální vadou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (nebyla k ní připojena plná moc k zastupování stěžovatele podle § 29 a § 30 odst. 1 tohoto zákona). K odstranění zmíněné vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj