Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 583/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.583.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements for legal representation.

Numero d'incarto IV.ÚS 583/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by E. H. against a Supreme Court decision because the applicant failed to provide proof of legal representation by an advocate. Although the applicant claimed representation, the document itself was drafted by the applicant without an advocate's signature, violating statutory formalities. The court emphasized that the applicant had been repeatedly warned about these requirements in prior proceedings and thus could not rely on procedural leniency.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be drafted and filed by an advocate; failure to comply with this formal requirement renders the complaint inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint formalities legal representation requirement inadmissible procedural defect advocate signature mandate repeated warning precedent

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti E. H., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, čj. 26 Cdo 1571/2008-280 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 3. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen stručný návrh stěžovatelky (předaný k poštovní přepravě dne 11. 3. 2009), v němž navrhla zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatelka nedoložila zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelka sice uvedla, že je právně zastoupena Jiřím Ondrouškem, advokátem, AK se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 23, avšak z návrhu samotného je patrno, že ústavní stížnost formulovala sama. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně a dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovatelce známy již od počátku roku 2007, neboť v řízeních vedených pod

sp. zn. I. ÚS 6/07

,

III. ÚS 5/07

,

II. ÚS 1920/07

a

I. ÚS 20/08

opakovaně Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval. Za zmíněnou dobu byla tedy stěžovatelka mnohokrát informována o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby stěžovatel byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.

Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na zmíněné poznatky z dřívějších návrhů stěžovatelky již není třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo stěžovatelce formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jejích dalších ústavních stížností.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Nad již uvedené je zřejmo, že bylo-li naříkané usnesení Nejvyššího soudu vydáno - jak stěžovatelka sama tvrdí - dne 12. 2. 2009, nic nebrání stěžovatelce, aby formálně bezvadnou ústavní stížnost včas podala.

V projednávané věci tak soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. března 2009

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj