Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1951/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1951.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to vague indictment citing specific transplanted law sections.

Numero d'incarto I.ÚS 1951/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging her criminal conviction for unauthorized tissue handling. The applicant argued the indictment violated fair trial rights by vaguely citing the Transplantation Act without specifying exact paragraphs, while the prosecution clarified the intent through the act's text. The court ruled that the citation was clear in context and the applicant's arguments were redundant, as the lower courts had already addressed them.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint where the applicant claims a violation of fair trial rights due to an indictment citing a specific statutory provision without numerically specifying its paragraphs, provided the context makes the intended paragraphs evident.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fair trial rights violation vague indictment citation transplantation law provisions redundant constitutional argument

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka dovozuje, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
§ 28 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů
Je sice pravda, že obžaloba se dovolává pouze ustanovení § 28 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákona) [srov.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky A. T., zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem Vrázova 7, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 1 T 122/2007, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 To 121/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelka dovozuje, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádaného spisu se podává následující.

Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem sp. zn. 8 To 121/2008 ze dne 13. 5. 2008 zamítl odvolání stěžovatelky do ústavní stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2007 pod sp. zn. 1 T 122/2007, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány dle § 209a odst. 2 trestního zákona a byla odsouzena k peněžitému trestu ve výši 250.000,- Kč. Stěžovatelce bylo kladeno za vinu výrokem rozsudku soudu prvého stupně, že spolu s dalšími odsouzenými osobami od 1. 9. 2002 přinejmenším do 8. 10. 2004 po vzájemné dohodě a ve vzájemné součinnosti s vědomím, že na základě předchozí dohody mezi doc.

MUDr. J. A. a MUDr. D. H. s pracovníky managementu EURO SKIN BANK, Beverwijk, obdrží za kožní štěpy poskytnuté EURO SKIN BANK jako jedinému a výlučnému zahraničnímu odběrateli této tkáně finanční plnění ve svůj vlastní prospěch, v úmyslu toto plnění získat v rámci svých pracovních funkcí ve Tkáňové bance Fakultní nemocnice Brno, stěžovatelka, J. K., J. K. jako členové odběrového týmu dle pokynů doc. MUDr. J. A., jako vedoucího lékaře Tkáňové banky, a MUDr. D. H., jako vedoucí lékařky banky tkání, zajišťovali a prováděli odběr kůže a dalších tkání z mrtvých dárců ve zdravotnických zařízeních na území České republiky, kdy veškerá kůže po procesu ošetření, zpracování, kontrole kvality a uložení ve Tkáňové bance Fakultní nemocnice Brno, byla poté dle instrukcí doc.

MUDr. J. A. a MUDr. D. H., s vědomím stěžovatelky, J. K., J. K. přepravována letecky do Nizozemí k příjemci EURO SKIN BANK k transplantacím při léčbě popálenin a případně i k výzkumným účelům, přičemž takto od 1. 9. 2002 do 8. 10. 2004 bylo do EURO SKIN BANK odesláno nejméně 26 zásilek obsahujících nejméně 597.225 centimetrů čtverečních lidské kůže (kožních štěpů), a přestože jako zaměstnanci Tkáňové banky všichni věděli, že jednají v rozporu se zákonem č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantací tkání a orgánů (transplantační zákon), jehož § 28 zakazuje obchodování s tkáněmi a orgány a finanční prospěch nebo jiné výhody, jejichž zdrojem je lidské tělo nebo jeho části.

V období od 1. 9. 2002 do měsíce října přijala stěžovatelka ve svůj prospěch celkem částku ve výši 225.000,- Kč. Současně byl odsouzen (mimo dalších osob) i syn stěžovatelky, D. T., za spáchání trestného činu nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány dle § 209a odst. 2 trestního zákona ve formě účastenství-pomoci dle § 10 odst. 1 písm.

c) trestního zákona.

II. K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Brně, který však pouze odkázal na spisový materiál a na napadený rozsudek; dodal, že dle jeho názoru obžaloba splňovala všechny náležitosti dle trestního řádu.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti toliko uvedl, že v odůvodnění svého napadeného rozhodnutí reagoval na námitky podaného odvolání a poukázal na to, proč nebylo moci tomuto odvolání přisvědčit.

Tato vyjádření obecných soudů Ústavní soud stěžovatelce k event. replice nezasílal, neboť žádné nové údaje oproti napadeným rozhodnutím nepřinášela.

III. 1) Stěžovatelka je toho názoru, že obžaloba Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. 8. 2007 pod sp. zn. 2 ZT 571/2005-196 neobsahuje nutné náležitosti uvedené v § 177 trestního řádu, a není proto obžalobou ve smyslu trestního zákona.

Konkrétně potom stěžovatelka namítá, že státní zástupce odkazuje v obžalobě na ustanovení § 28 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantací tkání a orgánů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů; odkaz pouze formou "§ 28 z.č. 285/2002 Sb." je prý zcela neurčitý, neboť uvedené ustanovení transplantačního zákona obsahuje čtyři odstavce definující čtyři velmi rozdílná jednání a z obžaloby nevyplývá, kterého konkrétního jednání z uvedených čtyř se stěžovatelka dopustila, resp. které konkrétní ustanovení z uvedených čtyř stěžovatelka porušila. Obhajoba pak ani nemůže účelně vůči neurčitému tvrzení obžaloby argumentovat, neboť každé ze čtyř ustanovení vyžaduje argumentaci jinou. Tím je obžaloba v rozporu se zákonnými požadavky, neboť neobsahuje vymezení skutku. Přesné vymezení skutku, pro který byla stěžovatelka stíhána, neobsahuje takové skutečnosti, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Absentuje uvedení příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků. Tím, že není označeno konkrétní ustanovení dispoziční normy, nejsou uvedena příslušná ustanovení zákonů a všech zákonných znaků. Chybějí též právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona a ze kterých příslušných ustanovení zákona vycházel, pokud neuvádí konkrétní odkaz na konkrétní zákonný text. Jsou-li občané postaveni před soud bez obžaloby, nelze než konstatovat, že jsou porušována jejich základní lidská práva a že došlo k vybočení z právního rámce a byly porušeny ústavní principy České republiky.

Této námitce nelze přisvědčit.

Je sice pravda, že obžaloba se dovolává pouze ustanovení § 28 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákona) [srov. str. 5672 spisu], aniž by tedy numericky precizovala konkrétní odstavec (odstavce). Nicméně, takové upřesnění obžaloba činí tím, že ustanovení § 28 citovaného zákona konkretizuje slovy "jehož § 28 zakazuje obchodování s tkáněmi a orgány a finanční prospěch a jiné výhody, jejichž zdrojem je lidské tělo nebo jeho části". Jestliže odst. 1. § 28 transplantačního zákona stanoví: "Lidské tělo a jeho části nesmějí být jako takové zdrojem finančního prospěchu nebo jiných výhod" a odst. 4. § 28 transplantačního zákona uvádí: "Obchodování s tkáněmi a orgány odebranými za účelem transplantace je zakázáno.", je z tohoto kontextu zcela zřejmé, že uvedením § 28 transplantačního zákona měla obžaloba na mysli právě jeho odstavce 1 a 4. K žádné záměně či nejasnosti tedy evidentně dojít nemohlo.

2) Dále stěžovatelka namítá, že jí je kladeno za vinu, že nedovoleně nakládala s tkáněmi a orgány v úmyslu obohatit se v rozporu se zvláštním právním předpisem, kterým je myšlen zák. č. 285/2002 Sb., transplantační zákon, jenž nabyl účinnosti dne 1. 9. 2002. Pokud stěžovatelka obdržela nějaké finanční prostředky, pak šlo o odměnu za práci navíc. Mimo to se celá částka obdržená od ESB nebo jí zprostředkovaná vztahuje k odběrům kůže za období před účinností transplantačního zákona. Za práci po účinnosti transplantačního zákona stěžovatelka již žádné finanční prostředky (vyjma mzdy) v souvislosti s odebranou kůží neobdržela.

Ani této námitce nelze vyhovět.

Stěžovatelka identicky opakuje svou obhajobu přednesenou již před odvolacím soudem. Tím v podstatě činí z Ústavního soudu součást soustavy obecných soudů, což mu však podle Ústavy nepřísluší (čl. 83). Ostatně, s touto námitkou se řádně a náležitě vypořádal v napadeném rozsudku již krajský soud, takže postačí (pro stručnost a nadbytečnost opakování) na relevantní část jeho odůvodnění odkázat (str. 11).

IV. Stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr je zřejmý. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítl. K tomu lze dodat, že prakticky stejnou ústavní stížnost syna stěžovatelky D. T. proti stejným rozsudkům již Ústavní soud usnesením ze dne 13. 10. 2008 pod sp. zn. IV. S 1967/08 odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Ivana Janů

předsedkyně senátu